Dům, ve kterém sídlí restaurace Na Závěrce, je na prodej. Z toho důvodu dostali nájemci restaurace výpověď. Všem hostům i návštěvníkům ze srdce děkují za přízeň a zvou na poslední rozloučení, které se koná v pátek 29.12. 

Hostinec Na Závěrce má bohatou historii. Přinášíme ukázku z knihy Břevnovské obrázky aneb Z pamětí starého Břevnova od Františka Tatouška:

Starobylý hostinec na „Závěrce" stojí posud v místech, kudy vedla před dávnými časy silnice na Bílou Horu, a sice od bývalé staré Strahovské brány přes „Liborku" a „Ladronku" k „Syslovicům", nynějšímu Malému Břevnovu. Vrata hospody uzavírala na noc silnici, odtud pochází pojmenování "na Závěrce".

Hospoda hostívala v letech šedesátých minulého století ve svých útulných místnostech pestrou společnost inteligentů, umělců, literátů, studentů a řemeslníků. Ty všecky pojilo tehdáž vlastenecké nadšení, boj o vzkříšení našeho národa. Byli to demokrati, jimž dosud panující ovzduší německé v Praze překážívalo v jich nenucených zábavách. Z té příčiny hledávali hospody za branami, kde sobě od plic zaslovanštili. Přicházel i Neruda, Svátek, Arbes, Kulhavý aj.

Na Závěrce nebylo elektrického osvětlení. Na čistě odrhnutých stolech hořely v neohrabaných dřevěných svícnech lojové svíčky, kolem nich nastrkány byly tak zvané difidibusy", vyráběné ze škatulek od sirek a vedle ležel nezbytný tehdáž „kratiknot", čili tak zvaný „lichpuc".

Flašinet hrál čtverylku, při níž se bezděčně vyvinuly taneční hodiny. Při přísných nařízeních policejních v noremních dnech v postě a adventě bylo třeba velké opatrnosti, neboť bývaly veliké a přísné pokuty. Tu naši nadšenci střídavě stávali na stráži a dávali pozor na vojenskou patrolu, s kterou nebylo valných žertů. Jediná lojová svíčka na kamnech v „sále" osvětlovala místnost sotva na tři kroky a při tomto osvětlení se tančívalo. Jakmile se objevila patrola, spustil flašinetář nějakou nábožnou árii.

Uplynula léta a nadešel rok 1866. Společnost navštěvující hospodu „na Závěrce" se rozešla. Na Závěrce v hostinských místnostech ubytována byla pruská pomořanská garda a vestfálská zemská obrana.

Ani v listopadových plískanicích nemusíte sedět doma. Nabízíme několi akcí, které můžete zdarma navštívit:

V sobotu 4. listopadu se s dětmi můžete vypravit na dušičky ve Hvězdě. Podrobnosti v pozvánce.

Ve středu 8. listopadu pořádá břevnovská pobočka Městské knihovny přednášku o letcích RAF

V sobotu 11. listopadu se koná další koncert pro poutní cestu do Hájku.

V sobotu 18. listopadu zajděte na Dlabačov: od 11 hodin probíhá další Břevnovský jarmark, završený večerem Slam Poetry. Podrobnosti zde.

V sobotu 25. listopadu od 14 hodin se můžete s dětmi vydat na dobrodružnou výpravu oborou Hvězda po stopách pana Kolečka. Více v pozvánce.

Ve středu 29. listopadu od 17 hodin se v břevnovské pobočce Městské knihovny koná přednáška o léčivých účincích výtvarné činnosti.

dusicky

knihovna jezdci

poutni cesta koncert

kolecko vylet

artterapie

V ulici Za Strahovem 49 byl nedávno zbourán další z původních domů. Paní Lenka Urbanová, která v domě bydlela v dětství, nám napsala hezkou vzpomínku:

V přízemí měla byt babička Anna a dědeček Jaromír, můj tatínek se také jmenoval Jaromír, dělal u spojů bezpečáka. My jsme měli byt v patře, přes den jsem bývala s babičkou. Dole ještě bydlela stará paní Helerová a v patře vedle také Milan Urban. Vzadu byl dvorek s kůlnami a WC bez kanalizace. Topili jsme uhlím, voda byla jen studená, ohřívala se v prádelně. Elektřinu tatínek natáhl dráty po domě. Ještě tam byl sklep a půda, tam mě ale babička nepouštěla. A měli jsme tam vlašťovky, vždycky přiletěly na léto do hnízda. Pamatuji si přesně, kde co bylo, byl to můj svět, když jsem byla malá. Měla jsem ještě strejdu Béďu, ale ten umřel v 68´ za okupace, pracoval na letišti, jeho manželka se jmenovala Magda. A u sousedů měli pejska Ťapku. Žila jsem tam do mých pěti let, pak nás odstěhovali na sídliště, do Ďáblic. Dům zazdili na mnoho let kvůli narušené statice a podmáčení až k oknům.

Na místě nyní vyrůstá luxusní bytový dům.

cp 49

S tímto sloganem se mohou Břevnováci setkávat již několik let. Ve slavném sále na Bělohorské se zabydlela taneční škola Astra Praha, která pořádá řadu zajímavých akcí pro všechny věkové kategorie. A nejedná se pouze o výuku tance. Posuďte sami:

Čtvrtek 5. října od 19 hodin - Své srdce tobě dám - koncert slavných operních, operetních a muzikálových árií, písní a duet

Pátek 6. října od 19.hod - Břevnovský ples - skvělá kapela Atmosphere Show Band + vystoupení soutěžních tanečních párů

Čtvrtek 12. října od 14 hodin - Taneční odpoledne pro seniory (vstupné 50 Kč) - výuka tanců, vystoupení dětských párů

Pátek 13.řijna od 18.hod - Společenský a taneční večer v rytmu 20. a 30. let - lekce tanců, módní přehlídka, taneční vystoupení a mimo jiné příjemný večer v duchu jazzu a swingu.

Čtvrtek 16 listopadu od 14 hodin - Taneční odpoledne pro seniory (vstupné 50 Kč) - výuka tanců, vystoupení dětských párů.

Další program a nabídku tanečních kurzů najdete na webu Astra Praha.

DSC 4284

V blízkosti plochodrážního stadiónu Markéta na Vypichu má vyrůst sportovní centrum Markéta. O pochybnostech, které výstavbu provázejí, si přečtěte na webu Strany zelených.

Právě vyšlo číslo 9/10, na další vydání se můžeme těšit v prosinci.

 

Možná si vzpomenete, jak jsme se letos na jaře snažili zástupcům radnice vysvětlit, že přidávání dalších bruslařských drah Ladronku nezachrání, naopak může odradit ostatní návštěvníky. Dobrá věc se podařila, plán na přivedení inlajnistů do dosud klidné části parku podél Tomanovy ulice byl uložen k ledu a bylo zahájeno plánování, které by mělo lépe odrážet přání těch, kdo Ladronku využívají. Nyní proces pokračuje zjišťováním, co se nám tady vlastně libí a co nám naopak vadí, můžeme přidat i vlastní nápady, co s tím. Příležitostí bude dost (viz níže). Pokud jen trochu můžete, využijte toho - ať se pak nedivíme, co za blbosti kdo zase vymyslel!

Číst dál: Plán pro Ladronku - sběr podnětů

Krámek s názvem Greek Life, kteří vedou manželé Konstantinos Tsirtsikos a Světlana Litviněnko, se přestěhoval na opačnou stranu Bělohorské, než býval. Co tato změna obnáší a co chystají „naši Řekové" pro slavnost Zažít Břevnov jinak?

Konstantinosi, odkud přesně pocházíte, kde jste vyrůstal?
Omlouvám se, že nemluvím dobře česky, ale zkusím to. Já jsem z Peloponésu. Moje vesnice se jmenuje Kranidi a je to u moře. Otec tam má farmu s olivovým olejem. Ještě mám dva bratry.

greek life mensi

Jak jste se ocitl v Praze?
Jsem vystudovaný architekt. Ale potom přišla krize a ztratil jsem práci, kterou jsem dělal deset let. Měl jsem velký obchod s dlaždicemi a interiérovým designem. To skončilo. Musel jsem najít novou práci. Tak jsme se rozhodli, že zkusíme obchodovat s olejem z naší rodinné farmy.

A vy Světlano?
Já jsem se narodila na Ukrajině, ale dlouho jsem žila v Řecku. Jsem inženýr-topograf a pracovala jsem ve stejné firmě jako Kostas. Jsme spolu už sedm let. Když Řecko zkrachovalo, přemýšleli jsme, co budeme dělat. A začali jsme prodávat olivový olej na Ukrajině. Tři roky jsme tam měli obchod, podobný jako tady, jen trochu menší.

Kde přesně to bylo?
Ve městě Rovno, asi dvě stě kilometrů od polské hranice (bývalá Halič, mimo jiné někdejší centrum volyňských Čechů, pozn. red.).

Žili jste tedy na Ukrajině?
Dva měsíce na Ukrajině, dva měsíce v Řecku, dva měsíce na Ukrajině, dva měsíce v Řecku... a tak pořád dokola.

Až jste skončili v Praze...
Když začala na Ukrajině válka, bylo to podobné jako v Řecku. Lidi přišli o peníze, nemohli utrácet a nakupovat. To bylo špatně pro nás. Museli jsme zase něco vymyslet. Kostas měl kamaráda v Česku, který Prahu chválil a byl ochotný nám pomoci s vyřizováním papírů. Od roku 2015 jsme na Břevnově.

To znamená, Konstantinosi, že olej ve vašem krámku je z vašich oliv?
Ano! Bratři sbírají olivy a my to prodáváme. Náš olej se jmenuje Olive and Life.

Kolik má vaše rodina olivových stromů?
(chvíli přemýšlí, aby číslo nepopletl) Tři tisíce? (obrací se na Světlanu a ujasňují si v řečtině, jestli se vyjádřil správně). Ano, tři tisíce. Máme i pomerančové stromy a taky mandarinky. A můj dědeček má hrozny a vyrábí víno.

To sem vozíte taky?
Nevozíme. Na import vína bychom potřebovali jiné certifikáty, to by byla další byrokracie.

A pomeranče?
Ty taky ne. Doprava by byla moc komplikovaná, aby ovoce dorazilo čerstvé.

Letos na jaře se Greek Life přestěhoval z jedné strany Bělohorské na druhou. Proč?
Jsme teď blíž u tramvajové zastávky, chodí tady víc lidí. A taky je tady víc sluníčka, hlavně ráno. Takže v létě si připadám skoro jako v Řecku! (směje se, pokračuje Světlana:) Hlavní je, že tady budeme mít zázemí pro kuchyň a budeme vařit teplá jídla. Na některá povolení už čekáme půl roku, ale v říjnu snad bude všechno hotové.

Jaká jídla budete nabízet? Hlavně souvlaki (kousky masa grilované na špejli, pozn. red.). Na to se Kostas nejvíc těší.

Je to pravda, Konstantinosi?
Ano! Souvlaki a taky kebab.

Není kebab spíš turecké jídlo?
Tohle je jiný druh než turecký kebab, je tam mleté jehněčí maso. A k tomu pita chleba, tzatziki, rajčata a hranolky.

Vaří v Řecku i muži?
Moc málo. Ale já jsem doma rád pomáhal mamince. Měla hodně starých receptů, ještě po své mamince. Ale teď nebudu vařit jenom já, Světlana umí třeba skvělý boršč.

Všiml jsem si, že vás často navštěvují přátelé, míváte tady společnost ještě dlouho po zavírací době.
(slovo si bere Světlana:) Kostas je předseda řecké obce, vlastně ne předseda, trochu míň. Takže se hodně scházíme s Řeky žijícími v Česku, jsou jich tady tři tisíce.

Konstantinosi, co taková funkce obnáší?
Organizujeme kulturní akce s živou hudbou a tancem, někdy máme taky divadlo nebo nějakou diskusi. A vždycky samozřejmě souvlaki! (směje se)

Už podruhé se zúčastníte sousedské slavnosti Zažít Břevnov jinak. Proč?
Musíme se snažit, aby o nás Břevnováci věděli. A jsme rádi, že můžeme ukázat, jaké máme dobroty.

Tahle tradiční sousedská akce má letos trochu jinou podobu: nebudete mít samostatný stánek jako vloni, návštěvníci si vás musí najít a přijít přímo k vám do prodejny. Chystáte pro ně něco speciálního?
Bude až do večera otevřeno. A těšíme se, že budete moci ochutnat správné řecké souvlaki!

Tanec nebude?
Bude! (Světlana dodává:) Ale bohužel ne s živou hudbou, bude jen reprodukovaná.

A mohou se lidé naučit alespoň základní kroky?
Ano, přijde jeden Kostasův kamarád a spolu lidem ukážou, jak na to.

Poslední otázka: co u vás Břevnováci nejvíc nakupují.
Olivy, olivový olej... a nejvíc retsinu! (bílé víno s aromatem borovicové pryskyřice, pozn. red.)

Připravil Marek Šálek

Webové stránky Greek life.

Galerie Nativ - I dospělí si mohou hrát

„Chceme Břevnovákům ukázat, že za výtvarným uměním nemusí vždy jezdit do centra,“ říká Miroslav Pavel, který na Bělohorské vede Galerii Nativ. V rámci sousedské slavnosti Zažít Břevnov jinak chystá komentovanou prohlídku nové výstavy a uměleckou dílnu.

1

Člověk, který prochází kolem vaší galerie, se může trochu ostýchat vzít za kliku a vejít dovnitř. Zvenčí působíte trochu nedobytně.
První půl rok jsme zkoušeli mít otevřeno denně do deváté večerní, ale to se ukázalo jako zbytečné. Teď máme otevřeno od pondělí do čtvrtka mezi jednou a šestou. Je otázka, jak víc se zviditelnit. Nechtěli jsme instalovat křiklavou reklamu a dělat kolem sebe humbuk, ještě více vizuálně zamořovat okolí. Chceme, aby si nás lidi našli sami, abychom se stali přirozenou součástí kulturního života na Bělohorské – dole je filmový Dlabačov, nahoře převážně hudební Kaštan a uprostřed my s výtvarným uměním. Možná jsme to trochu podcenili, ale lidé si nás postupně oťukávají.

Jak byste tedy Břevnováky pozval k návštěvě vaší galerie?
Jsem přesvědčen, že si Břevnov zaslouží kvalitnější umění než jen nějaké historické fotografie. Snažíme se stát si za svým, a sice, že zdejší společenský život unese i malinko závažnější a širší témata než jenom lokální a na první pohled líbivé věci. Ale abych to odlehčil: vstup je zdarma a každé první úterý v měsíci máme vernisáž – neformální setkání s tvůrci, posezení před galerií se vším, co k tomu patří. Snažíme se o rodinnou atmosféru.

4

Co spojuje umělce, kteří u vás vystavují?
Původní myšlenka byla, že to budou začínající tvůrci z různých koutů světa, kteří reflektují rozdílné sociální, politické, kulturní a ekologické problémy či výtvarné techniky. Oslovovali jsme slibné autory z Afriky, dlouhodobě spolupracujeme s nativními Američany, přivážíme australské aboriginské umění. Momentálně však většinu vystavujících tvoří mladí Češi a Slováci, kterým chceme pomoc v počátku jejich kariéry. Věříme, že pomáháme objevovat nové talenty, i když budou známí třeba až za patnáct dvacet let. Snažíme se je propagovat, abychom jim pomohli prorazit a postavit se na vlastní nohy. A jejich obrazy jsou pokaždé na prodej. Rádi bychom tak byli určitou alternativou k bytovým řetězcům, kde si lidé kupují pořád dokola stejné sériové plakáty, obrazy nebo bytové doplňky. Chceme ukázat, že si můžou pořídit domů i něco jiného, zajímavějšího a originálnějšího, aniž by u toho museli finančně vykrvácet.

Vy sám máte vlastní umělecké spády?
Ne, nakonec jsem to vzdal. Některé věci je lepší přenechat talentovanějším. Chtěl jsem být architekt, ale nakonec jsem kulturní antropolog a historik architektury. Je to sice druhý břeh, ale aspoň stále vidím, co se děje a zůstávám ve spojení s uměním alespoň teoreticky.

2

Jak jste se dostal k organizování výstav?
Začalo to na filozofické fakultě, kde jsme s kamarády založili spolek Culto. Chystali jsme různé kulturní akce a už tehdy jsme si se spolužačkou Kristýnou Řeháčkovou řekli, že bychom po škole chtěli založit něco profesionálnějšího a hlavně vlastního. Mezi první naše akce patřily výstavy v Trafačce, v kavárně Divoký matky, v Náprstkově muzeu… Pořád jsme ale snili o nějakém stálém prostoru, což se nám před dvěma roky podařilo právě tady na Bělohorské. Kristýna se specializuje na folk art, já na architekturu, vzájemně se doplňujeme.

Proč jste si vybrali zrovna Břevnov?
Oba jsme Břevnováci. Já tu bydlím osmadvacet let, mamka spoluzakládala živnostenský spolek, organizovala sbírku na obnovu varhan v klášteře. Chodil jsem tady na základku, pak na Dlabačov na gymnastiku… Kristýna studovala Keplerku.

3

Galerii tedy máte „jen“ jako zálibu?
Přesně tak. Kristýna pracuje v oblasti PR a dělá doktorát na etnologii. Mě zase čeká doktorát na architektuře, na ČVUT i učím, k tomu organizuji další kulturní projekty, například celorepublikový Den architektury spolku Kruh. Galerie Nativ je ryze nekomerční a dotujeme ji ze svého. Jinak, jak jste se ptal, co mají společného umělci, kteří u nás vystavují… Spojuje je hlavně to, že je máme rádi. Musíme si sednout lidsky, to je úplný základ. Když někdo přinese ukázat skvělé věci, ale je arogantní, tak se nedomluvíme. Za tím, co vystavujeme, si chceme stát jak profesně, tak lidsky.

Prostory máte pronajaté od obce. Vyhovují vám?
Jsme tady celkem šťastní. Rozdělení na dvě oddělené místnosti je trochu nešikovné, ale co se dá dělat. Důležitější je umístění uprostřed Bělohorské, na to si nemůžeme stěžovat. Tedy až na to, že hosté pozvaní na vernisáž někdy dorazí se zpožděním, protože nás hledají na Bělohradské – to je ulice mezi Tylákem a Synkáčem na Praze 2.

5

Chodí do galerie opakovaně i někdo z místních?
Pár jich je. Ale překvapilo nás, jak je Bělohorská mrtvá, pouliční ruch jsme si tu představovali živější. Nevím, jestli to způsobil Kaufland na Vypichu nebo je to tím, že některé obchody neustály vleklou rekonstrukci přípojek a tramvajové trati, kdy se do krámů nedalo dostat. Ale dost nářků, jsem Břevnovák a nechci Břevnov pomlouvat. Přišli jsme sem s tím, že to nakopneme, tak snad se to ještě v dobré obrátí. Mile nás třeba překvapuje, jak pěkně reagují zahraniční turisté. Bydlí v Pyramidě nebo v hotelu Sládek a když nás objeví, jsou nadšeni, prý tady nic takového nečekali. A stejně překvapeni jsou vlastně i místní lidé – i po těch dvou letech (směje se).

Sousedské slavnosti Zažít Břevnov jinak jste se už jednou zúčastnili, u schodiště na Drinopolu jste měli keramickou dílnu s názvem břevnovská Venuše - s vybájeným příběhem o ztracené sošce. Co chystáte letos?
Chceme představit přímo naši galerii. Aby lidi viděli, co tady máme a jak fungujeme, že to není žádná kancelář nebo squat. Autor čerstvě otevřené výstavy Michael Nosek provede zájemce instalací, bude to vlastně takové repete vernisáže: dáme židličky ven, Kristýna napeče… K tomu plánujeme dílnu pro dospělé - i ti si přece mohou hrát. Takže když dorazí naše šperkařka, která čeká miminko, bude si každý moci vytvořit nějakou vlastní drobnost.

 

 

Chodíme kolem nich denně, někdy tam i nakoupíme.... Proč podnikají právě na Bělohorské a jak se jim zde daří? Rozhodli jsme se, že blíže představíme některé podnikatele a živnostníky z naší čtvrti. Rozhovory připravil Marek Šálek při příležitosti slavnosti Zažít Břevnov jinak (září 2017). 

Greek life - Z Peloponésu přes Ukrajinu do Břevnova

Galerie Nativ - I dospělí si mohou hrát

Cesta domů - Máme pro vás překvapení. Zatím tajné.

Máme pro vás překvapení. Zatím tajné.

„Břevnováci k nám rádi chodí vybírat oblečení nebo čajové servisy, přicházejí se ale i vypovídat a poplakat si. Od toho tu jsme,“ říká Markéta Čábelová z dobročinného obchodu Cesty domů na Bělohorské ulici.

Cesta domů má v Praze dva dobročinné obchody - jeden v Holešovicích, druhý na Břevnově. Jak jste se rozhodli právě pro Bělohorskou ulici?
Jednali jsme s různými městskými částmi, hledali jsme prostory, kde bychom byli co nejvíce na očích. Praha 6 se zachovala velmi vstřícně a jsme moc rádi, protože tohle místo je úžasné: kousek od tramvajové zastávky, všude kolem spousta krámků, lidé tady přirozeně procházejí... Prostě ideál.

Marketa Cabelova

Markéta Čábelová (uprostřed) s kolegyněmi Klárou Fischerovou a Martinou Chalupníkovou

Čím jste úředníky obměkčili?
Svoji roli určitě sehrálo, že Cesta domů působí v Praze už sedmnáctý rok, a že má na Praze 6 nemálo klientů. To nám asi otevřelo dveře.

Váš krámek hodně připomíná charity shops, které mají velkou tradici v Británii, kde jsou dobročinné krámky se secondhandovým oblečením, starými deskami či vybavením do domácností skoro na každém rohu.
Takhle právě vznikl náš úplně první obchod. Naše vedoucí byla ve Skotsku, všimla si charitativních krámků a přinesla to sem. Do té doby jsme prodávali většinou jen vlastní publikace a hrnky.

Nabízíte přímo v prodejně i odborné konzultace ohledně vaší hlavní činnosti (pomoc lidem, kteří stojí tváří v tvář umírání svých blízkých, pozn. red.)?
Cesta domů má poradnu, kde jsou speciálně vyškolení pracovníci, zatímco tady v dobročinném obchodě pracují vesměs dobrovolnice. Ale protože jsme kmenový obchod Cesty domů, tak sem lidé pochopitelně chodí, když se ocitnou ve složité životní situaci. Hledají literaturu, která by jim pomohla se zorientovat, nebo se přicházejí vypovídat a někdy i vyplakat.

Není to pozdě?
Není, snažíme se pomáhat i truchlícím.

Zvládne to každá dobrovolnice?
Ano. Některé prošly celoročním kurzem, aby mohly chodit pomáhat přímo do rodin. A všechny jsou velmi otevřené, empatické, schopné naslouchat - to je naše základní podmínka.

lampičkyZkuste vaše dobrovolnice ještě trochu představit. Z jakých přicházejí profesí?
Část tvoří čerstvé penzistky, které jsou ještě plné sil a chtějí něco dělat. Pak sem chodí pomáhat ženy různých profesí, které přicházejí málo do osobního kontaktu s lidmi, například překladatelky. Ale máme tady i recepční, učitelku ze školky nebo třeba hodinářku - ta spravuje všechny hodinky, které dostaneme od lidí darem do našeho krámku. A můžeme se pochlubit i jedním mužem, ten se živí jako tlumočník.

Sháníte další dobrovolníky?
Sháníme. Bylo by lepší, kdybychom tady vždycky mohly být dvě, protože někdy se toho nahromadí opravdu hodně. Věci, které nám lidé přinášejí, je nutné roztřídit, nacenit, naaranžovat. A těm, kteří k nám přicházejí ohledně situace v rodině, je třeba poradit. Nabídnout jim příslušnou brožurku, vysvětlit, jaké jsou možnosti, správně je nasměrovat a uklidnit, aby se nebáli do Cesty domů přijít.

Co může zájemce o dobrovolničení ve vašem dobročinném obchodě očekávat?
Nejdříve s námi tráví sedm směn, při kterých zjistíme, jestli to oběma stranám vyhovuje. Pokud ano, uzavřeme dobrovolnickou smlouvu. Někdo chodí pravidelně, někdo nárazově - na půl dne, na čtyři hodiny, ani dvě hodiny nejsou marné a pomůže nám to.

hadříkyHonorář asi nemohou dobrovolníci očekávat...
To ne, opravdu je to dobrovolnická činnost.

Mohla byste přiblížit sortiment vaší prodejny?
Hlavní a nejdůležitější jsou knihy, brožury a letáky, které lidem pomáhají zjistit, co mohou očekávat a jak mají postupovat v případě umírání. Pak máme moc hezké papírenské zboží - širokou škálu bloků a diářů, na nichž se podílejí čeští, převážně mladí výtvarníci, které za tímto účelem oslovujeme. Zjistili jsme totiž, že na trhu chybí vkusné kondolence. A dnes lidé používají naše přáníčka i při narozeninách, svatbách a podobně. No, a pak tady máme bazarové zboží, které vidíte všude kolem. Neodmítáme nic, někdy jsou to věci, které jsou pro lidi, kteří nám je přinášejí, nějakým způsobem cenné. Když se nám to pak delší dobu nedaří prodat, přesuneme část do skladu, jehož zásoby pak nabízíme v rámci velkého bazaru, který pořádáme dvakrát do roka.

Co jde nejvíc na odbyt?
Tradičně je největší zájem o oblečení a hodně se prodávají i věci do kuchyně - hrnečky, talířky, servisy...

Jak byste povzbudila Břevnováky, aby tady víc utráceli?
Tržby našeho dobročinného obchodu pro nás nepředstavují nic symbolického. Tím, že tady máme přátelský nájem a neplatíme prodavačkám mzdy, jde takřka 100 procent přímo na podporu činnosti Cesty domů. Jen u publikací je to jinak, tam je to slabá polovina.

Letos poprvé se zúčastníte sousedské slavnosti Zažít Břevnov jinak, kterou pořádají místní spolky. Chystáte něco speciálního?
Normálně máme v sobotu zavřeno, tentokrát otevřeme. Dáme ven na ulici stolky a židličky, u nichž si děti budou moci vyzkoušet naše domalovánky a dospělým nabídneme dopisovánky.

Co jsou dopisovánky?
To je zatím tajemství, nechte se překvapit!

zvenčí

 

 

 

 

Cesta domů, Bělohorská 90. Další informace.

Blahopřejeme partnerskému spolku Poutní cesta Hájek k obnově zbořené kaple číslo 18. Najdete ji v „cílové rovince“ pouti, čili na polní cestě lemované alejí kousek před Hájkem. V sobotu 9. září se konala pouť s žehnáním tomuto počinu. Obnovené kapli požehnal kardinál Dominik Duka.

duka

Další zásah do památkové zóny Tejnka je posvěcen úřady. Rozhodnutí o umístění stavby bytového domu Závěrka ve vnitrobloku mezi ulicemi Šlikova a Za Strahovem z 15. 8. 2017  najdete zde. Podrobnosti o celé kauze jsou zde.

V posledních měsících bylo v pražském Břevnově hodně rušno kvůli záměru rozšířit bruslařskou dráhu do dosud klidné části Areálu volného času Ladronka. In-line okruh měl ukousnout část zeleně a chodníku podél Tomanovy ulice, který právě jako azyl před bruslaři využívají pěšáci - rodiny s dětmi, senioři, pejskaři…

Číst dál: Petice byla úspěšná: bruslařská dráha podél Tomanovy ulice nebude!

V dubnu 2017 prohlásilo Ministerstvo kultury soubor "Poliklinika pod Marjánkou" za kulturní památku, a to přes nesouhlas Městské části Praha 6, která plánuje masivní dostavbu tohoto objektu. O budoucí podobě objektu se můžete dozvědět víc na setkání, organizovaném Městskou částí v úterý 13. června. Více v pozvánce.

schuzka poliklinika

poliklinika

 

 

 

 

 

Číst dál: Břevnovská poliklinika byla prohlášena kulturní památkou

Praha chystá stavební revoluci. Podle takzvaného Metropolitního plánu by klíčovou roli měly sehrát lokality. Nově by novostavby měly být posuzovány také podle souladu s charakterem místa. Nikdo zatím ale přesně neví, jak charakter lokality určit. Pojďme společně najít charakter Břevnova! Stačí vyplnit tento dotazník

belohorska mala

Doporučujeme dvě nová břevnovská bistra:

Bistro Dokola při galerii Kuzebauch (Říčanova 19) má nového provozovatele i jídelníček. Aktuální menu najdete zde.

Kromě žaludku můžete potěšit i jiné smysly. Do 12. 5. trvá výstava Davida Vávry a od 16. 5. (vernisáž) do je zde k vidění výstava Kláry Horáčkové EVOLUCE.

Indická restaurace SAI v Liborově ulici nabízí systém "all you can eat" : polévku, dvě hlavní jídla - masové i vegetariánské, teplou zeleninu v omáčce, zeleninový salát, rýži a indický chléb. To vše za příjemných 135 korun. Otvírací doba je od 11 do 22 hodin. Stojí za vyzkoušení!

sai

 

 

Indická restaurace SAI v Liborově ulici má otevřeno. Systém "all you can eat" nabízí polévku, dvě hlavní jídla - masové i vegetariánské, teplou zeleninu v omáčce, zeleninový salát, rýži a indický chléb. To vše za příjemných 135 korun. Otvírací doba je od 11 do 22 hodin. Stojí za vyzkoušení!

indicke bistro

Další pokračování úspěšných přednášek o břevnovské historii spojených s promítáním dobových fotografií se bude konat ve středu 22. března od 17.30 v kině Dlabačov.

Promítání s komentářem kurátorky výstavy „Břevnov ve stínu kláštera, Hradčanům na dohled“ Renáty Kalašové přiblíží vznik a vývoj nejvýznamnějšího českého tělovýchovného spolku z pohledu místní břevnovské sokolské jednoty. Prostřednictvím dobových fotografii zavítáme do míst starého Břevnova, spojených s působením TJ Sokol Břevnov a seznámíme se s nejzajímavějšími okamžiky a osobnostmi z dějin této tělovýchovné organizace, k nimž mimojiné patřil dnes již legendární představitel protinacistického odboje Josef Mašín, starosta Jan Kolátor a mnoho dalších.

Vstupné 60 Kč, podrobnosti zde.

sokol

Sdružení Tejnka

         Napište nám

@