Galerie Nativ - I dospělí si mohou hrát

„Chceme Břevnovákům ukázat, že za výtvarným uměním nemusí vždy jezdit do centra,“ říká Miroslav Pavel, který na Bělohorské vede Galerii Nativ. V rámci sousedské slavnosti Zažít Břevnov jinak chystá komentovanou prohlídku nové výstavy a uměleckou dílnu.

1

Člověk, který prochází kolem vaší galerie, se může trochu ostýchat vzít za kliku a vejít dovnitř. Zvenčí působíte trochu nedobytně.
První půl rok jsme zkoušeli mít otevřeno denně do deváté večerní, ale to se ukázalo jako zbytečné. Teď máme otevřeno od pondělí do čtvrtka mezi jednou a šestou. Je otázka, jak víc se zviditelnit. Nechtěli jsme instalovat křiklavou reklamu a dělat kolem sebe humbuk, ještě více vizuálně zamořovat okolí. Chceme, aby si nás lidi našli sami, abychom se stali přirozenou součástí kulturního života na Bělohorské – dole je filmový Dlabačov, nahoře převážně hudební Kaštan a uprostřed my s výtvarným uměním. Možná jsme to trochu podcenili, ale lidé si nás postupně oťukávají.

Jak byste tedy Břevnováky pozval k návštěvě vaší galerie?
Jsem přesvědčen, že si Břevnov zaslouží kvalitnější umění než jen nějaké historické fotografie. Snažíme se stát si za svým, a sice, že zdejší společenský život unese i malinko závažnější a širší témata než jenom lokální a na první pohled líbivé věci. Ale abych to odlehčil: vstup je zdarma a každé první úterý v měsíci máme vernisáž – neformální setkání s tvůrci, posezení před galerií se vším, co k tomu patří. Snažíme se o rodinnou atmosféru.

4

Co spojuje umělce, kteří u vás vystavují?
Původní myšlenka byla, že to budou začínající tvůrci z různých koutů světa, kteří reflektují rozdílné sociální, politické, kulturní a ekologické problémy či výtvarné techniky. Oslovovali jsme slibné autory z Afriky, dlouhodobě spolupracujeme s nativními Američany, přivážíme australské aboriginské umění. Momentálně však většinu vystavujících tvoří mladí Češi a Slováci, kterým chceme pomoc v počátku jejich kariéry. Věříme, že pomáháme objevovat nové talenty, i když budou známí třeba až za patnáct dvacet let. Snažíme se je propagovat, abychom jim pomohli prorazit a postavit se na vlastní nohy. A jejich obrazy jsou pokaždé na prodej. Rádi bychom tak byli určitou alternativou k bytovým řetězcům, kde si lidé kupují pořád dokola stejné sériové plakáty, obrazy nebo bytové doplňky. Chceme ukázat, že si můžou pořídit domů i něco jiného, zajímavějšího a originálnějšího, aniž by u toho museli finančně vykrvácet.

Vy sám máte vlastní umělecké spády?
Ne, nakonec jsem to vzdal. Některé věci je lepší přenechat talentovanějším. Chtěl jsem být architekt, ale nakonec jsem kulturní antropolog a historik architektury. Je to sice druhý břeh, ale aspoň stále vidím, co se děje a zůstávám ve spojení s uměním alespoň teoreticky.

2

Jak jste se dostal k organizování výstav?
Začalo to na filozofické fakultě, kde jsme s kamarády založili spolek Culto. Chystali jsme různé kulturní akce a už tehdy jsme si se spolužačkou Kristýnou Řeháčkovou řekli, že bychom po škole chtěli založit něco profesionálnějšího a hlavně vlastního. Mezi první naše akce patřily výstavy v Trafačce, v kavárně Divoký matky, v Náprstkově muzeu… Pořád jsme ale snili o nějakém stálém prostoru, což se nám před dvěma roky podařilo právě tady na Bělohorské. Kristýna se specializuje na folk art, já na architekturu, vzájemně se doplňujeme.

Proč jste si vybrali zrovna Břevnov?
Oba jsme Břevnováci. Já tu bydlím osmadvacet let, mamka spoluzakládala živnostenský spolek, organizovala sbírku na obnovu varhan v klášteře. Chodil jsem tady na základku, pak na Dlabačov na gymnastiku… Kristýna studovala Keplerku.

3

Galerii tedy máte „jen“ jako zálibu?
Přesně tak. Kristýna pracuje v oblasti PR a dělá doktorát na etnologii. Mě zase čeká doktorát na architektuře, na ČVUT i učím, k tomu organizuji další kulturní projekty, například celorepublikový Den architektury spolku Kruh. Galerie Nativ je ryze nekomerční a dotujeme ji ze svého. Jinak, jak jste se ptal, co mají společného umělci, kteří u nás vystavují… Spojuje je hlavně to, že je máme rádi. Musíme si sednout lidsky, to je úplný základ. Když někdo přinese ukázat skvělé věci, ale je arogantní, tak se nedomluvíme. Za tím, co vystavujeme, si chceme stát jak profesně, tak lidsky.

Prostory máte pronajaté od obce. Vyhovují vám?
Jsme tady celkem šťastní. Rozdělení na dvě oddělené místnosti je trochu nešikovné, ale co se dá dělat. Důležitější je umístění uprostřed Bělohorské, na to si nemůžeme stěžovat. Tedy až na to, že hosté pozvaní na vernisáž někdy dorazí se zpožděním, protože nás hledají na Bělohradské – to je ulice mezi Tylákem a Synkáčem na Praze 2.

5

Chodí do galerie opakovaně i někdo z místních?
Pár jich je. Ale překvapilo nás, jak je Bělohorská mrtvá, pouliční ruch jsme si tu představovali živější. Nevím, jestli to způsobil Kaufland na Vypichu nebo je to tím, že některé obchody neustály vleklou rekonstrukci přípojek a tramvajové trati, kdy se do krámů nedalo dostat. Ale dost nářků, jsem Břevnovák a nechci Břevnov pomlouvat. Přišli jsme sem s tím, že to nakopneme, tak snad se to ještě v dobré obrátí. Mile nás třeba překvapuje, jak pěkně reagují zahraniční turisté. Bydlí v Pyramidě nebo v hotelu Sládek a když nás objeví, jsou nadšeni, prý tady nic takového nečekali. A stejně překvapeni jsou vlastně i místní lidé – i po těch dvou letech (směje se).

Sousedské slavnosti Zažít Břevnov jinak jste se už jednou zúčastnili, u schodiště na Drinopolu jste měli keramickou dílnu s názvem břevnovská Venuše - s vybájeným příběhem o ztracené sošce. Co chystáte letos?
Chceme představit přímo naši galerii. Aby lidi viděli, co tady máme a jak fungujeme, že to není žádná kancelář nebo squat. Autor čerstvě otevřené výstavy Michael Nosek provede zájemce instalací, bude to vlastně takové repete vernisáže: dáme židličky ven, Kristýna napeče… K tomu plánujeme dílnu pro dospělé - i ti si přece mohou hrát. Takže když dorazí naše šperkařka, která čeká miminko, bude si každý moci vytvořit nějakou vlastní drobnost.

 

 

Kategorie: články

Sdružení Tejnka

         Napište nám

@