Ladronka

Usedlost stojí ve strahovském zeleném pásu proti vilové zástavbě v dominantní poloze nad motolským územím. V polovině 17. století byly zdejší polnosti a vinice v majetku barona Švihovského a od něj je koupil roku 1688 generál vachmistr hrabě Filip Ferdinand z Ladronu. Existuje i druhá, ovšem nepříliš pravděpodobná verze výkladu názvu, a to od italského slova "ladron" - lupič. Hrabě si každopádně v této oblasti vybudoval rozsáhlé panství, které sahalo až na jih k dnešní Plzeňské ulici. Na břevnovské pláni pak vystavěl zájezdní hostinec s hospodářskou usedlostí.
Obytná patrová barokní budova pochází zřejmě z 18. století. Během následujícího století, kdy už patřila břevnovskému klášteru, byla upravena v podstatě do dnešní podoby. Hlavní severní průčelí tehdy dotvářel zastřešený vjezd do dvora, který byl však po druhé světové válce kvůli havarijnímu stavu zdemolován. Celý areál byl vystavěn z kamene, vytěženého v blízkém lomu.
Ještě ve druhé polovině 19. století sloužila Ladronka jako zájezdní hostinec, avšak změny v silniční síti tomu učinily přítrž. Ve třicátých letech 20. století zde byly byty, po druhé světové válce přešla usedlost do majetku OPBH Praha 6 a sídlil zde podnik Sady, lesy, zahradnictví. Budova sice byla od roku 1964 pod památkovou ochranou, ale její chátrání postupovalo stále rychlejším tempem. V osmdesátých letech byl vypracován projekt na obnovu Ladronky jako kulturního zařízení včetně dostavby zničeného průjezdu, nicméně tehdy nebyl uskutečněn.
V roce 1994 se sem nastěhovali squatteři a v roce 2000 byli násilím vystěhováni. Nyní je areál zrekonstruován a je využíván pro sportovně-rekreační účely. Je zde i bufet a restaurace.

ladronka historická

 ladronka mala

 

 

 

 

Spiritka

První zmínka o klášterní usedlosti Spiritka pochází z konce 16. století, její první zaznamenané jméno je Gayerka. V 18. století ji vlastnili hrabata z Bubnu, od kterých ji zakoupil Jan Spirit. Ten nechal usedlost barokně přestavět.

Usedlost je postavena z místní opuky. Na východě bývaly chlévy a stodola, na jihu sýpka a na severu pavlačová budova určená k bydlení. Vstupní brány mířily na jih a západ. Celý areál vzhledem k jeho poloze na jižně směřovaných svazích obklopovaly rozsáhlé vinice.

Pozdější majitelé usedlost přeměnili na cihelnu, která fungovala ještě před druhou světovou válkou. Po válce zde hospodařil Státní statek hl. m. Prahy, nebytové prostory krátce využívalo i ČKD.

Areál po válce chátral, oprava objektu začala až v roce 1982. Od té doby slouží opravená usedlost ministerstvu vnitra, které tu má reprezentační zařízení. Rok před sametovou revolucí prošla další rekonstrukcí a část se stala po přístavbě hotelem. V poslední době se stává oblíbeným místem snoubenců pro pořádání svateb.

 spiritka staráspiritka

 

 

 

Kajetánka

Čp. 30, Radimova 10

Původní dvorec v držení rodu Martiniců. Roku1666zde nechalBernard Martinicpostavit menší klášter, který věnovalřádu theatinů, lidově kajetánů. Součástí kláštera byl i kostel postavený podle bavorského kostela Panny Marie vAlt Oettingu. Klášter, jehož obyvatelé dali místu současný název, byl zrušen roku1783.

Z něj se dochovala pouzekaple (dnes od objektu oddělena zástavbou), která byla přesnou kopií románské kaple Panny Marie v bavorském Altöttingu. Rotunda má dvě podlaží stejného půdorysu, přízemní vysoké 8 metrů a podzemní vysoké 3 metry. Bývala zde hrobka a kostnice. Konstrukce a konstrukční prvky zachovalé rotundy jsou na českém území zcela neobvyklé. Rotunda je poslední pozůstatek poutní kaple ,postavené v roce 1666, zrušené v roce 1763 a zbořené v roce 1821.

Koncem18. stoletínechává Kajetánku její tehdejší majitel Jan Hennet přestavět na malý zámeček. V první čtvrtině19. stoletíse stává majetkem Kouniců, kteří zřizují rozlehlouanglickou zahradu. Ve 30. letech20. stoletípatřila místnímu starostovi Kolátorovi, který chtěl rozsáhlou zahradu rozparcelovat a rozprodat, ale od tohoto záměru upustil po protestech Klubu za starou Prahu. Památkou na tuto dobu je secesní takzvaný "břevnovský marakodrap" z roku 1912 - první a asi i jediný vysoký činžovní dům v Břevnově.

Kajetánka zůstala v Kolátorově vlastnictví až do 2. světové války. Pamětníci vzpomínají, jak po válce shazovali komunisté Kolátorovu sochu na dno rybníka. Komunisté zde zřídili Dům pionýrů a mládeže. V roce 1963 se Kajetánka stala kulturní památkou, přesto usedlost posledních 20 let před sametovou revolucí chátrala. K rekonstrukci mělo dojít koncem 80. let, ale změnou politické situace už k ní nedošlo. Po roce 1989 byla navrácena rodině Kolátorů ve velice špatném stavu.

V roce 2012 zde soukromý investor dokončil rekonstrukci barokního zámečku a oranžérie. Současně zde obnovil park a postavil čtyři bytové domy (poslední je ve výstavbě), ve kterých je celkem 145 luxusních bytů. Vedle bytových domů jsou byty také v bývalé oranžerii. Výstavba stála přibližně miliardu korun. Z miliardové investice připadne přibližně desetina na objekty, které byly předány do vlastnictví městské části Praha 6 za symbolickou korunu. Týká se to zámečku a velké části anglického parku s  jezírkem, které jsou otevřeny pro veřejnost.

Park je otevřen pro veřejnost, provozní doba parku je 6:00 – 24:00 hod.

V barokním zámečku se nachází restaurace Vila Kajetánka s příjemným venkovním posezením u rybníka. Italskou kuchyni doplňují speciality německé a rakouské kuchyně jako třeba tyrolský špek nebo originální norimberské klobásky, v nabídce je také Vídeňský řízek přímo tak jak ho dělají ve vyhlášené vinárně Figlmüller ve Vídni.

Dobový obrázek s rotundou

kajetánka rytina

 

 

 

 

Kajetánka před rekonstrukcí - 80. léta 20. století

kajetánka před

 

 

 

 

Zahrada pro veřejnost

kajetánka park

 

 

 

barokní oranžerie

kajetánka oranžerie

 

 

 

 

Kajetánka - současný stav

 kajetánka 3

 

 

 

Usedlost Petynka/Vincentium

čp. 32, Na Petynce 19

Petynka vznikla na místě původní vinice v roce 1650, kdy ji nechal postavit hrabě František Eusebius Pötting z Persingu, mimo jiné místokancléř království českého. Z české výslovnosti jména Pötting - Petynk vznikl i název usedlosti Petynka. Původně barokní stavba byla v 19. století přestavěna nejdříve klasicistně a poté ve stylu anglické novogotiky.  V 19. století se Petynka podobně jako mnohé další usedlosti v okolí Prahy stala oblíbeným výletním hostincem, kde se pořádaly i různé slavnosti.

Po smrti posledního z Pöttingů hraběte Emanuela přešla usedlost do rukou dobročinné organizace Vincentinum. Ta Petynku využívala jako ústav pro nevyléčitelně choré,  přes válku v něm bylo na 500 pacientů. Ústav zanikl společně se zrušením  spolku Vincentinum v roce 1949. Potom usedlost zabrala armáda a některé části Petynky byly zbourány, další přestavěny na garáže.

V roce 1999 vznikl nadační fond, který použil jméno původního spolku "Vincentinum", za účelem obnovení usedlosti. Fond získal budovu bezplatně od Ministerstva obrany v roce 2006 s tím, že v usedlosti bude po dobu 25 let vykonávat charitativní činnost. Jaké vyvíjel v dalších letech aktivity nelze přesně vytušit ani z jeho webových stránek kromě toho, že připravuje dva stavební projekty, a to ve spolupráci s developerskou společností Limus Romanus, z nichž jedním je právě rozměrná novostavba 140 bytů pro seniory s lékařskou službou na místě Petynky. Petynka pokračovala v chátrání a památkáři vydali v roce 2012 souhlas demolicí.  Místní občané zorganizovali petici proti bourání a podali podnět na MK ČR, aby budova usedlosti Petynka byla prohlášena za památku. Ministerstvo kultury ČR však podnět odmítlo a řízení nezahájilo. Společnost Geosan navíc přikoupila i přilehlé pozemky se secesním břevnovským mrakodrapem a rovněž plánuje jeho demolici. Osud Petynky, usedlosti s malebnou polohou za velkým rybníkem, tak visí na vlásku.

O Vincentinum se v poslední době zajímái protikorupční policie:

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1142743803-reporteri-ct/214452801240002/?x=72&y=9

http://www.lidovky.cz/korupce-kolem-pozemku-ministerstva-obrany-policie-obvinila-6-lidi-10d-/zpravy-domov.aspx?c=A140107_092037_ln_domov_spa#utm_source=email&utm_medium=text&utm_campaign=lidovky.directmail

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/244441-policie-zatkla-sest-lidi-chteli-20-milionu-za-dohodu-s-obranou/

 

Petynka 1910

 petynka funkční 1910

 

 

 

Petynka v roce 1931

petynka 1931

 

 

 

 

Současný stav

petynka zchátralá

 

 

 

 

Projekt bytového domu (v pozadí rotunda, patřící k usedlosti Kajetánka)

 

petynka projekt

 

 

 

 

Schleiferka, též Šlajferka nebo Šleiferka

čp. 33, Radimova 2

O usedlosti je zmínka už v 16. století. Název získala po rodině Filipa Adolfa Schleicherta, které patřila v 18. století.  V roce 1922 koupila Schleiferku Kongregace školských sester řádu sv. Františka, která zrealizovala rozsáhlou přestavbu budov pro účely výuky a ubytování kongregačního gymnázia, byla zřízena i kaple. V roce 1957 byla kaple přestavěna na kulturní síň Obvodního národního výboru, oltář byl převezen do kostela sv. Fabiána v Liboci. V šedesátých letech 20. století vytvořila Československá televize ve zrušené kapli televizní studio. Po postavení Kavčích hor byla kaple přebudována na koncertní sál, známý Klub Na Petynce. Dnes po zdařilé rekonstrukci slouží Schleiferka jako charitní dům opět Kongregaci řádu sv. Františka. Usedlost obklopuje park a ovocný sad, naproti vchodu je zahradnictví se skleníky Budova má po přestavbě ze čtyřicátých let 19. století klasicistní vzhled, na východ se obrací vchodem s balkonem a ozdobnými sloupy.

šlajferka

 

 

 

 

Malovanka

čp. 123, Na Malovance 20

Usedlost ze 17. století, v 18. století tu bývala zájezdní hospoda, tehdy se jí také podle majitele říkalo Peterka. Název Malovanka pochází pravděpodobně od Strahovské brány, která leží nedaleko a která tehdy byla údajně malovaná.. Přestavěna byla klasicistně v 19. století. Část budov byla zbořena při rozšiřování Patočkovy ulice. Dochovalo se dvoupatrové stavení a zbytek zahrady. Soukromý majitel nejeví o usedlost, která je ve velmi špatném technickém stavu, zájem. Pražský Národní památkový ústav hledá spolu s právníky poslední možnosti, jak usedlost zachránit. Nejspíš už však bude o veškerých úpravách rozhodovat jen stavební úřad.

Dobová kresba Malovanky. Uprostřed usedlost Šlajferka, za ní v pozadí Kajetánka. Pohled z pravděpodobného směru od Pohořelce.

malovanka usedlost

 

 

 

Současný stav:

 malovanka ruina

 

 

 

Šafránka

čp 20, Kukulova ulice

Na svahu, kde usedlost stojí, se již na konci 14. století rozkládala vinice s viničním domkem. Hospodářský dvůr tu vznikl asi na konci 18. století, nebo na počátku 19. století. K většímu úpravám došlo kolem roku 1850, v roce 1926 došlo ještě na přístavbu tzv. Konírny. Dnes se skládá hospodářský dvůr ze dvou obytných objektů a čtyř hospodářských staveb. Prostorné nádvoří obklopuje rohový obytný dům s valbovou střechou a hospodářské budovy, které mají střechy sedlové. Až do 70. let 20. století byl areál využíván pro zemědělské účely (Státní statek hl. m. Prahy). V nedávné době byly všechny objekty značně zdevastované, samotný objekt pro bydlení dvakrát vyhořel, stodola byla v roce 1999 stržena. K usedlosti dnes patří pozemky o rozloze 4.850 m2, což je nepatrná část původní rozlohy. Většinu původní šafránecké půdy dnes zabírá Motolská nemocnice.

Městská část Praha 6 prodala zdevastovaný objekt za zhruba 5 milionů korun soukromé firmě, která usedlost v letech 2005 - 2006 rekonstruovala na dvanáct luxusních bytů s výhledem do údolí Motola a Košíř.Majitelům kromě samotných bytů slouží prostor tzv. "Kovárny" - zastřešený otevřený objekt k venkovnímu posezení, z kterého zůstala pouze kamenná severní zeď - ostatní obvodové zdivo a stropní klenby bylo nutno provést zcela nově. Součástí areálu je i zahrada, kde je sauna, venkovní bazén, v nižší části zahrady je prostor pro dětské hřiště. V objektu "Oranžérie" je fitness s golfovým trenažérem a společenská místnost o ploše 102 m2 s kuchyňským koutem.

Usedlost Šafránka je kulturní památkou ČR. Je zapsána v Ústředním seznamu kulturních památek a je v ochranném pásmu památkové rezervace v hl. m. Praze.

Původní usedlost Šafránka

šafránka historická

 

 

 

 

Usedlost před rekonstrukcí

šafránka před rekonstrukcí

 

 

 

 

Současný stav

šafránka

 

 

 

 

Hybšmanka

Čp. 1113, Atletická 4

Typická viniční usedlost na svahu mezi Břevnovem a Smíchovem byla vybudována do dnešní podoby ve 2. polovině 18. století. Jméno má podle Marie Anny, manželky Josefa Johanna Hipschmanna, která ji držela v roce 1751. Budova byla klasicistně upravována, hospodářské objekty jsou až z 19. století. Usedlost slouží bydlení. Její pozemky byly rozparcelovány na zahrádky, zahrádkářská kolonie byla na přelomu tisíciletí zrušena a chátrá.

hybšmanka historická

hybšmanka

 

 

 

 

Kneislovka

Čp. 2339, Atletická 5

Vinice a usedlost se jmenuje po Johanu Andreasovi Kneysslovi, teologovi a protonotáři kapituly u sv. Víta, jenž ji vlastnil od roku 1774. Barokní podobu si zachovala ohradní zeď a zaklenutá brána. Barokní je i kaple založená roku 1724 a zasvěcená sv. Janu Nepomuckému. Mše tu sloužívali mniši z Břevnova. V zahradě jsou patrné terasy původní vinice. Usedlost je rekonstruována a slouží bydlení.

kneislovka

kneislovka kaple

 

 

 

 

Zaniklé usedlosti

Liborka

Nalézala se v oblasti staré osady zvané Tejnka, která se rozkládala zhruba v místech mezi ulicemi Bělohorskou a Tomanovou. Liborka, dnes č.p.358, měla také původní čp.13 v katastru Tejnky. Dodnes má ulice v těchto místech jméno Tejnka. Původně se zde v 15.století nacházely dva vinohrady, a to Žejdlovka a vinice Jana Tykance z Hradčan. Vinice i usedlost dostaly jméno podle Libora Ubella, který zde kolem roku 1650 postavil také kapli sv.Libora. Roku 1715 se vinice stala majetkem metropolitní kapituly v Praze, roku 1756 majetkem břevnovského kláštera, který kapli zrušil a Liborku opět prodal. Obraz sv. Libora z kaple visel dlouho v opatově pokoji v klášteře. Č.p.358 příslušní nyní činžovnímu domu ve Šlikově ulici č.49, pozůstatky starých budov dvora Liborka můžeme najít v ulici U dvora.

Závěrka

Místo pozdějšího dvorce čp.II v osadě Tejnka zabíraly v 15. století dvě vinice - Žejdlovka a vinice Jana Tykance z Hradčan. Obě se rozkládaly na území Závěrky jen zčásti, jejich zbytek pak ležel na pozemcích pozdější Liborky. Dvůr Závěrka vznikl patrně v 17. století a nejpozději na počátku 18. století při něm byla zřízena hospoda. Toto vše pak náleželo břevnovským benediktinům. Za francouzské okupace v roce 1742 byla v Závěrce umístěna dělostřelecká baterie, takže budovy byly značně poškozeny.
Čp.276 příslušelo klášterní vinici se zájezdní hospodou, kterou klášter v roce 1805 odprodal. Rovněž sousednímu čp.277 se říkalo na Závěrce a sloužilo jako obydlí mýtného. Odtud také vzešlo pojmenování Závěrka, neboť mýto bylo na noc uzavíráno.
Na počátku 20. století představovala dvůr prostá zděná obytná stavení: dvoupatrový dům, jednopatrová budova spolu s přízemním stavením při Šlikově ulici a dále ve dvoře jednopatrový dům s pavlačí, přízemní stavení a kůlničky. Majitelem byl jakýsi pan Hoffman z Břevnova. V objektech bydlelo několik živnostníků. Na konci dvacátých let se jednalo o prodeji Závěrky městu, ale nakonec k němu nedošlo a budovy byly postupně demolovány. Po dvorci zůstaly jen názvy okolních ulic Závěrka a Nad závěrkou a jméno hospody Na Závěrce.

 

Sdružení Tejnka

         Napište nám

@