POUTNÍ CESTA PRAHA - HÁJEK

Mariánsko-františkánská poutní cesta o délce asi 14 km, která vede od něktejší Strahovské (Říšské) brány na pražském Pohořelci do Lorety ve františkánském klášteře v Hájku. Cestu původně lemovalo dvacet výklenkových kapliček, z nichž se dochovalo jedenáct.

Historie poutní cesty

Z Prahy do Hájku začala chodit procesí v první polovině sedmnáctého století. Cílem byla Loretánská kaple, kopie svaté chýše z italského Loreta. Sláva Hájku rychle rostla, a proto byla vedle postavena poustevna s jedním řeholníkem ke službě kapli i věřícím. V roce 1659 zde byl umístěním čtyř mnichů založen klášter.

Dvacet kaplí podél poutní cesty bylo vybudováno v letech 1720–1726 při příležitosti stého výročí založení Loretánské kaple. Poutní cestu projektoval legendární inženýr Jan Schor, který mimo jiné pracoval i na svatovítském chrámu.

Na stavbu kaplí poskytla peníze řada nejvýznamnějších osobností Království českého té doby. Donátoři zaplatili 200 zlatých na výstavbu jedné kaple a 20 zlatých na údržbu. Takto přispěli například Karel Joachim Breda, hrabě František Josef Černín, hrabě Antonín Jan Nostic, kníže z Lobkovic a Magistrát Starého města pražského. Na výstavbě se podíleli zednický mistr František Fortin (50 zlatých za kapli), který byl i projektantem stavby, kameník Herstoff (70 zlatých za kapli) a pražský malíř Jan Schor (30 zlatých za kapli), autor výzdoby. Sbírka na stavbu kaplí nepokryla náklady, chybějících 600 zlatých na závěrečné malířské práce museli doplácet Františkáni.

Patronem první kaple byl pražský arcibiskup, směrem k Hájku se společenské postavení patronů snižovalo a patrony kaplí u kláštera už byli nižší šlechtici.

První kompletní rekonstrukce všech staveb podél cesty proběhla již po třiceti letech od výstavby. Druhá rekonstrukce včetně restaurace maleb byla provedena v letech 1773–1774. Poté Josef II. zrušil příslušnou nadaci a kapličky začaly chátrat.

Na přelomu 19. a 20. století bylo opraveno 14 kaplí, které se do té doby dochovaly, avšak sama cesta už v některých částech byla přerušená novou zástavbou. Při této rekonstrukci byly zaniklé freskové malby nahrazeny obrazy na plechových tabulích, které namaloval pražský malíř Josef Scheiwl, (*1833 †1912), současník českých umělců generace Národního divadla.

Zánik původní cesty pokračoval i v průběhu 20. století. Do roku 2001 se z původních dvaceti dochovalo devět výklenkových kaplí na území Prahy a dvě mimo území Prahy.

V roce 1999 započal akademický sochař Jan Turský z iniciativy spolku Hostivít obnovu devatenácté a dvacáté kaple. Zároveň se v roce 1998 městská část Praha 6 rozhodla zrekonstruovat 5 kaplí na svém území. V roce 1999 byla zpracována podrobná urbanisticko architektonická studie celé poutní cesty a v roce 2000 byla zahájena vlastní obnova prvních třech kaplí (Dlabačov, Ladronka a Vypich).

Dne 18. prosince 2001 byla za přítomnosti břevnovského převora Prokopa Siostrzonka, restaurátora kaple ak. mal. Petra Hampla a dalších osobností slavnostně odhalena rekonstruovaná první kaple na Dlabačově. Zároveň byly zahájeny práce na obnově dalších dvou kaplí: č. 3 – Kocourova a č. 6 – Bolívarova. Všech pět kaplí bylo kompletně dokončeno v červnu 2002.

Opravy kaplí stále pokračují, některé již rekonstruované bohužel znovu podléhají zbu času (kaple č. 6 v Bolívarově ulici nebo poslední dvě kaple před klášterem v Hájku).

Vzhled kaplí

Kapličky se v ničem nepodobají obvyklým božím mukám či venkovským kaplím. Upoutají svou výškou, harmonií rozměrů i ladností křivek kamenických prvků. Jsou to jednoduché stavby z opukového, cihelného popřípadě smíšeného zdiva, které jsou z čelní strany, u některých i z bočních stran, profilovány. 

Výklenky byly situovány na jih, aby byla jejich výzdoba dobře osvětlena.

Výzdobu tvoří pilastry s pískovcovými patkami a hlavicemi. Také parapetní desky nik jsou kamenné. Zastřešení každé kaple je z bohatě profilovaných kamenných desek, na kterých je uprostřed umístěn kamenný kříž a po stranách dvě kamenné koule.

Uvnitř na omítce měly kaple rozměrné půlené fresky, přičemž v horní poloviny byly výjevy ze života Panny Marie, v dolní polovině ze života svatého Františka a doplňoval je latinský nápis ve formě elegických distich. Mezi výklenkem a římsou byl znak donátora. Původní výtvarná výzdoba nik se bohužel nezachovala.

Kaple byly umístěny v rozestupu asi 600 až 1100 metrů.

Popis cesty

Od pražské Říšské brány cesta vedla po trasách dnešních ulic Pohořelec, Dlabačov, Gymnastická, Za Strahovem, U Ladronky. Přes ulici Tomanovu pokračovala kolem Ladronky.

Navazuje krátký úsek překrytý částí dnešní Podbělohorské ulice.

Od křižovatky s Kukulovou směrem k Malému Břevnovu pokračovala cesta úsekem, kterým dnes vedou jen nevýrazné pěšiny. Přes Malý Břevnov procházela ve stopě ulic Bolívarova, Na břevnovské pláni, U boroviček a Karlovarská.

Dále procházela po trase ulic Karlovarská a Čsl. armády až do Hostivice, přičemž přes mimoúrovňovou křižovatku Řepy vedla zhruba po ulici Na Hůrce. Z Hostivice pokračovala po Litovické ulici až do Litovic, dále po ulici U Sušičky.

Závěrečný úsek polní cesty je dosud zachován v původní trase. Cesta mezi 18. kaplí a Hájkem byla ve druhé polovině 20. století rozorána, v letech 1999–2000 ji spolek Hostivít ve spolupráci s městem Hostivice vyměřil, obnovil a vysázel kolem ní lipovou alej.

Dvacet kaplí 

Výchozím místem poutí byly kostely jednotlivých farností, nikoli pražská Loreta, jak je někdy mylně uváděno. Pražská Loreta vznikla později a s poutní cestou nijak nesouvisí.

První kaple: Břevnov, Dlabačov, Gymnastická ul. Rekonstruována městskou částí Praha 6 v letech 2000–2001; restaurovány i zachovalé části původní výmalby a latinské nápisy. Na kapličce byl vyobrazen Hájek a nad ním dva andělé nesoucí loretánský domek, po stranách sv. František a sv. Antonín. Donátorem byl arcibiskup Ferdinand hrabě Khüenburg. Text na kapliče: Nigra sum sed formosa..., (černá jsem a přece půvabná) hlásá latinský verš ze starozákonní Písně písní. 

Druhá již nedochovaná kaple byla u křižovatky ulic Za Strahovem a Nad Tejnkou. dnes jsou v těchto místech k vidění její zbytky. Stojíte-li u nástěnky Sdružení Tejnka, spatříte vlevo kůlnu s eternitovou střechou. Právě to je torzo zadní zdi druhé kaple. Tato kaple zanikla jako první, důvodem jejího zřícení jsou zřejmě sesuvy půdy v místě velkých tektonických zlomů. Sdružení Tejnka umístilo do blízké zídky maketu kaple.

Třetí kaple se nachází na soukromém pozemku u křižovatky U Ladronky – Kocourova (rekonstruována městskou částí Praha 6 v roce 2001).

Čtvrtá kaple: před usedlostí Ladronka (rekonstruována městskou částí Praha 6 v letech 2000–2001). Na své náklady ji nechal zhotovit Josef, hrabě z Valdštýna, nejvyšší maršálek, se svou manželkou.

Pátá kaple: Vypich / Šafránka (rekonstruována městskou částí Praha 6 v letech 2000–2001). byla postavena zásluhou finančního přispění hraběte Jana Arnošta Antonína Schaffgotsche, královského místodržitele a jeho manželky. Pro výzdobu bylo použito téma uvedení tříleté Panny Marie do chrámu. Ve spodní části pak byl svatý František, odkládající před biskupem assiským šat a zříkající se světa.

Šestá kaple: Malý Břevnov, v zahrádkářské kolonii, ulice Bolívarova (rekonstruována městskou částí Praha 6 v roce 2001). Před rekonstrukcí patřila k nejpoškozenějším. 

Sedmá již nedochovaná kaple u Bělohorské ul. poblíž bělohorského hostince 

Osmá dochovaná kaple u Karlovarské ul. v Předních Jivinách, na hranici Řep a Ruzyně byla v roce 2009 přemístěna o několik desítek metrů dál do klidové oblasti.

Devátá již nedochovaná kaple v Jivinách u křižovatky Karlovarské a Drnovské ulice. 

Desátá dochovaná, opravená kaple v Zadních Jivinách na hranici Řep a Ruzyně, na východní straně mimoúrovňové křižovatky Řepy (Pražský okruh), u odbočení na Hostivici.

Jedenáctá dochovaná, přemístěná kaple za mimoúrovňovou křižovatkou Řepy, ulice Na Hůrce (proti hrázi rybníka Strnad). Donátory byli hrabě František Karel z Clary-Aldringen, nejvyšší lovčí království českého, a Jan Filip z Clary-Aldringen, královský místodržící. Jediná je otočená výklenkem směrem k severu a jediná z cihel. Zřejmě jde o repliku. Okolní navážky zasypaly její spodní část. Oprava probíhá v roce 2012, kaple bude přemístěna dál od silnice k chystané cyklostezce.

Dvanáctá dochovaná, neopravená kaple u ul. Čsl. armády v Hostivici v úrovni západního konce rybníku Strnad. Její stavbu platil královský místodržící Josef František z Goltze. Ani tato kaple se zatím nedočkala opravy. Zdivo bylo zatím jen ošetřeno přípravkem, který má zabránit dalšímu rozpadu kamene, ale úplné opravě donedávna bránil hustý provoz na bývalé karlovarské silnici.

Třináctá již nedochovaná kaple stávala u železničního mostu přes ulici Čsl. armády v Hostivici. Byla zbořena v 50. letech 20. století. Dobrodince, na jehož náklad byla kaple postavena, neznáme.

Čtrnáctá již nedochovaná kaple u Litovické ulice poblíž hlavní křižovatky v Hostivici, před dnešním domem č. p. 669. Její stavbu financoval magistrát Starého města pražského.   Byla zbořena roku 1878 a kámen z ní byl použit na stavbu mostků u Nekejcova a v Jenečku. Při stavbě kanalizace v nedávné době byly nalezeny zbytky základů kaple pod současnou silnicí. To dokládá, že kaplička byla zbořena, protože překážela rozšíření úzké cesty z Hostivice do Litovic. 

Patnáctá již nedochovaná kaple v Hostivici, na křižovatce u Litovic (Litovická – Sportovců), severně od Litovického rybníka. Donátorem byla velkovévodkyně toskánská Anna Marie Františka, pozdější majitelka Hostivice. Také tato kaple zanikla v 19. století, pravděpodobně také kvůli rozšiřování cesty z Hostivice do Litovic.

Šestnáctá již nedochovaná kaple v Litovicích na rozcestí u železničního přejezdu blízko zastávky Hostivice-Litovice. Stavbu financoval František Arnošt z Valdštejna s manželkou. Kaple zanikla v 19. století. 

Sedmnáctá již nedochovaná kaple u Litovic, západně od areálu firem Selekta (čistírna osiv) a Top Umwelt byla postavena nákladem knížete z Lobkovic. Spadla v 50. letech 20. století z důvodu dlouhodobé zchátralosti. Dnes už po ní nezůstaly žádné stopy, základy zřejmě zničila orba okolních polí.

Osmnáctá kaple: zbytky kaple mezi Litovicemi a Hájkem, u ohybu dochované části cesty, v katastrálním území Litovice. Donátorem byl hrabě František Damian ze Šterberka. Kaple se zřítila v 80. letech 20. století a dosud z ní zbyla dolní část. Kapli by bylo možno opravit, všechny stavební prvky jsou zachovány, proti je ale Středočeský kraj, který chce kapli zachovat v této podobě. 

Devatenáctá dochovaná a opravená kaple v polích v blízkosti Hájku, v dochované části cesty, v katastrálním území Litovice. Donátorem byl hrabě Karel Jáchym z Bredy, tehdejší majitel tachlovického panství včetně Hostivice a Litovic. Tato kaple byla v roce 1999 obnovená jako první. Současné červeno-bílé barevné řešení vychází z provedeného průzkumu původní barevnosti. 

Dvacátá dochovaná a opravená kaple v blízkosti Hájku, v dochované části cesty, na hranici katastrálních území Chýně a Červený Újezd. Původně byl ve výklenku obraz Korunování P. Marie a sv. Františka „ve sláva nebeské“. Donátorem byl také hrabě Karel Joachim z Bredy. Tato kaple byla obnovená v roce 2000. 

 

Klášter v Hájku 

Druhou nejstarší Loretánskou kapli v Čechách nechal postavit Florián Dětřich Žďárský ze Žďáru. Byla projevem jeho vděčnosti za to, že se mu po pouti do Italské Lorety narodil dlouho očekávaný syn František Adam Eusebius. 

Kaple byla postavena v letech 1622–1625 a umístěna v nově vysázeném hájku na Floriánově panství u Červeného Újezda. Kaple je kopií svatého domku z italského města Loreto (kde archanděl Gabriel sdělil Panně Marii, že porodí božího syna). Také uctívaná soška černé Panny Marie Loretánské byla dovezena z Itálie. 

Vypráví se, že když hrabě Florián po vysvěcení kaple doprovázel vzácné hosty včetně arcibiskupa pražského Arnošta Harracha zpátky do Prahy, koně se splašili a hrabě vypadl z vozu. Ačkoliv mu vůz přejel obě nohy, hrabě neutrpěl žádnou újmu na zdraví. Věřil, že to zasáhla Panna Maria z Hájku. 

Velká obliba loretánské kaple v Hájku vyvolala stavbu ještě krásnější Lorety v Praze na Hradčanech. 

Do Hájku však poutníci stále putovali a František Žďárský sem přivedl roku 1659 řádové bratry františkány, jak si přál jeho zesnulý otec.

Řeholníci žili zpočátku v poustevně, než bylo zbudováno východní křídlo kláštera s věží a přístavkem. Ten spojoval klášter s loretánskou kaplí. Výstavbu celého areálu kláštera dokončili Martinicové, dědicové Žďárských, kolem roku 1680. 

Za nacistické okupace Hájecký klášter unikl zrušení a stal se depozitářem Archivu Země české. Zde byly uloženy i archivy zrušených klášterů jiných řádů.

Klášterní budovy sloužily svému účelu až do r. 1950. Komunistický režim klášter uzavřel a nejprve zde byl zřízen internační tábor pro kněze. V roce 1953 se zde usadila armáda a byl zde sklad munice. Dodnes jsou viditelné stopy po střelách ve zdech a poničené sochy. 

Až začátkem 90. let minulého století převzali objekty v havarijním stavu opět františkáni, kteří usilují o celkovou obnovu interiéru. Restaurátorské práce provádí akad. mal. Zlatica Dobošová. 

V uplynulých letech byla provedena rekonstrukce interiéru Svaté chýše, části severního ambitu, částečná oprava krovů a postupné restaurování oltáře. Prováděly se také drenáže a obnova historické studny. V plánu pro další roky je dokončení opravy střech, rozvody vody ze studny, čistění a opravy sklepů a vybudování krbu v kapli. 

 

Slavné poutě

Poutníci se do Hájku vydávali o mariánských svátcích, zejména na svátek Narození Panny Marie 8. září. 

Vycházelo se od kostela, s korouhvemi, prapory a sochami Panny Marie, které nesly družičky, sochy svaté Anny nesly vdané ženy a sochu svatého Josefa nesli mládenci. Procesí prošlo se zpěvem a v plné parádě celým městem až za bránu u Strahovského kláštera. Tam teprve se poutníci převlékli do všedních šatů a místo bot si navlékli punčochy podšité pevnou látkou ze starých kabátů. Socha Panny Marie i s nosítky a parádou se položila na vůz, který poutníky doprovázel. Pak se šlo po císařské silnici ke klášteru na Bílé hoře a dál do Hájku podél kapliček. Před cílem se všichni zase převlékli do svátečního.

Cesta byla vyzdobena barevnými fábory a chvojím, náboženské alegorie ukazovaly výjevy drastické i líbezné, stánky nabízely občerstvení i tretky. Poutníci zpívali mariánské chorály.

Poutníci přicházeli odpoledne, následovalo kázání, loretánské litanie, požehnání a pobožnost pokračovala i v noci. Zpěv nábožných písní se rozléhal lesem, ohně plály, jakoby celý Háječek byl v jednom plameni. Celou noc se zpovídalo, za úsvitu lidé i ptáci prozpěvovali. Druhý den od rána do oběda probíhaly mše svaté, česká i německá kázání. Odpoledne opět kázání, litanie, požehnání a návrat domů. 

Kolem roku 1722 podle zápisů arcibiskupské kanceláře navštěvovalo Hájek ročně průměrně 60 000 poutníků. 

V devadesátých letech minulého století byly poutě obnoveny. Ročně jich proběhne několik, první se koná kolem prvního máje a poslední o Dušičkách.

 

Současný stav (rok 2012) a výhled do budoucna

 Pro část poutní cesty v Praze je zpracovaná studie Doc. Jana Mužíka. Protože v řadě míst převládla "dopravní funkce" (kaple se ocitly na dopravou znehodnocených lokalitách), uvažuje se o dalších přesunech na vhodnější místa a zároveň o nějakém připomenutí původní stopy - například patník nebo dlažba - v místě původních kaplí.

Radnice Prahy 6 chce cestu uchovat jako celek, respektovat jak historickou stopu, tak aktuální stav a současné možnosti a v budoucnu chce opravovat i další kaple.

Mezi Prahou a Hostivicí se uvažuje o propojení mimo silnici - vést cestu paralelně s Karlovarskou podél potoka spolu s cyklostezkou. V současné době mají zpracovanou studii revitalizace potoka.

poutni

 

Více se můžete dozvědět i v rubrice Knihovna, na http://www.hajek.ofm.cz/ nebo na adrese: http://www.poutnicestahajek.cz/

Fotografie z Tejnkovské výpravy poutní cestou do Hájku si můžete prohlédnout ve fotogalerii.

Zde najdete televizní reportáž o klášteře v Hájku.

 

 

Sdružení Tejnka

         Napište nám

@