- Zobrazení: 2332
O břevnovském posvícení 6. a 7. října můžete navštívit oranžerii Břevnovského kláštera. Rekonstrukce téměř zaniklé památky byla ukončena v březnu letošního roku, objekt je ale po většinu času pro veřejnost uzavřen. Tento víkend bude v oranžerii probíhat výstava ZELENÉ PAMÁTKY. Otevřeno je po oba dny od 10 do 16 hodin
Oranžerie, která vznikla podle návrhu Kiliána Ignáce Dientzenhofera, byla v havarijním stavu již od druhé světové války. V březnu 2012 byla ukončena rekonstrukce podle zachovalých plánů z roku 1945, kdy byla ještě před zřícením architektonicky zaměřena.
Při rekonstrukci se pracovalo s fotodokumentací, ale pomohly také vzpomínky syna posledního zahradníka pracujícího v klášteře. Zahradník Karel Morávek se obnovy oranžerie nedožil o jediný měsíc. Zemřel 1. února ve věku 91 let a jeho smrtí skončily více než tři staletí trvající zahradnické služby jeho rodu pro břevnovské benediktiny.
Opravené jsou také zdi ohraničující areál kláštera i opěrné zdi vytvářející zatravněné terasy. V horním sadu klášterní zahrady byly desítky starých a nemocných ovocných stromů nahrazeny novými stromky, mezi nimiž jsou třešně, hrušně, jabloně, moruše a další původní druhy.
První fáze oprav zahrady stála 75,6 miliónu korun. Investorem je Benediktinské arciopatství, které většinu peněz získalo ze strukturálních fondů EU. Autorem projektu je společnost Atelier M1 architekti.
Vzhledem k rozsahu poškození oranžerie bylo od začátku jasné, že půjde spíše o repliku než o rekonstrukci. A stejně tak bylo zřejmé, že už pravděpodobně nikdy nebude sloužit svému původnímu účelu, tedy coby skleník k pěstování subtropických rostlin, zejména citrusů (proto oranžerie). V současných ekonomických podmínkách majitelů by takové využití bylo jen těžko představitelné. Výsledná realizace má posloužit jako prostor pro shromažďování, výstavy, práci či odpočinek.
Při práci se ukázalo, že původní koncept budovy byl mimořádně kvalitní a podle dnešních měřítek vlastně i ekologický. Stavba je ze severní strany zakousnutá do skalnatého svahu, od kterého je oddělena servisní chodbou. Hlavní prostor oranžerie je přístupný z chodby skrz masivní zeď. Ta, vystavena slunečním paprskům skrze prosklenou, nakloněnou fasádu, je schopna akumulovat velké množství tepla, které pak dokáže dlouhý čas zase vydávat.
Jižní fasáda je zvenku pokryta překrývajícími se šablonami z ručně vyrobeného skla (není tak úplně rovné jako to průmyslově vyráběné), vnitřní, druhotné zasklení je vsazeno do dřevěných rámů, přičemž každé druhé okno je otvíratelné vyklopením směrem dovnitř. Ve vnější skleněné vrstvě jsou pak drobné otvíratelné části, ventilačky, jejichž pomocí je možné interiér provětrávat i v nepřítomnosti uživatelů. Podobně lze provětrat hlavní místnosti bývalých skleníků skrze malé čtvercové otvory a výklopnou část dveří vedoucích do chladnější chodby. Budova je tak vybavena systémem, který jí umožňuje odolávat velkým vedrům a efektivně využívat tepelné zisky v zimě.
Rozpoznatelné současné zásahy tvoří pouze železnými pláty zakryté kanály v podlaze pro budoucí vedení kabelů (aby se nemuselo sekat do zdí), vodorovná tyč pod stropem pro zavěšení světel či výstavních panelů nebo průmyslové radiátory pod okny pro nový rozvod tepla (dříve byla budova vytápěna krby a horizontálními kanály rozvádějícími teplý vzduch do obou křídel oranžerie z centrální haly).
Nové jsou zavěšené lampy a technické zázemí z betonu, zakutané do skály – toalety, sprcha, kuchyně, kotelna a technická místnost. Sociální zázemí je hned dvojí, v budoucnu tak mohou v oranžerii probíhat dvě samostatné akce zároveň.
Za pozornost stojí úpravy vnějšího okolí stavby. Například dvě menší nádrže na vodu nebo dosti hluboká nádrž, objevená nedávno před vstupem do oranžerie, která byla upravena do podoby fontány.
Schody ve vstupní dvoraně objektu vedou do zpřístupněné jeskyně. Pozoruhodné je také svedení vlhkosti z výše položených svahů skrze dřevěné chrliče podepřené železnými stojkami nebo napojení stavby na terén pomocí štěrkové obruby.
„Nejpoučnější pro nás byla skutečnost, že se budova dá znovu postavit z primitivních materiálů, jako je zdivo, rákos, omítka nebo skleněné šablony,“ popisuje své dojmy z rekonstrukce architekt Pavel Joba. „Dobře funguje i bez použití klimatizace a slaboproudé technologie.“
Informace o rekonstrukci oranžerie jsme čerpali z denního tisku
