Jiří Kettner, MFD 17.8. 2001
Mezi poutními místy svého typu je jistě nejvýstavnější, nejproslulejší a nejvyhledávanější Loreta na Hradčanech. Leč historický primát drží Loreta v Hájku. Poutnímu místu uprostřed malého lesíka u Červeného Újezda mezi Jenčí a Unhoští v okrese Praha-západ propůjčil své jméno právě onen hájek. Proč tu byl vysazen a o jeho zajímavých osudech nás informuje pověst. Jenže historické zdroje říkají něco jiného. Nejdříve na tomto místě začal roku 1623 hrabě Florián Dětřich Žďárský ze Žďáru stavět Loretánský domek. Stalo se tak krátce poté, co se s manželkou Alžbětou Koronou z Martinic vrátil z návštěvy vyhledávaného italského poutního místa Loreta. Manželé podnikli tuto cestu proto, aby si tam na přímluvu Panny Marie Loretánské vyprosili narození mužského potomka, což se také roku 1624 stalo. Stavitelům hájecké Lorety pak muselo postačit, co si manželé z návštěvy italského vzoru zapamatovali. Dokončené dílo pak 2. července 1625 se slávou převelikou vysvětil pražský arcibiskup Arnošt Vojtěch z Harrachu. Teprve pak byl kolem zdejší Lorety vysázen lesík.
Další stavební aktivitu v Hájku podnítilo rozhodnutí Františka Adama Ausebia Žďárského ze Žďáru svěřit duchovní správu poutního místa františkánům. Kolem Loretánského domku se pro ně začal budovat jednopatrový barokní klášter o čtyřech křídlech, s věží na východní straně a s ambitem, v němž bylo několik kapliček. Stavba probíhala v letech 1663-84. V jejím průběhu zemřel bezdětný František Adam Eusebius a jeho majetek zdědila hraběcí rodina Martiniců.
Josefinská doba sice roku 1789 františkánům nařídila Hájek opustit, ale klášter zrušen nebyl a dál sloužil náboženským účelům. Likvidace kláštera nastala až během komunistického režimu. V dubnu 1950 zde byl zřízen internační tábor pro kněze, později zde sídlila armáda. Vojáci zničili téměř vše, co se dalo. Zdevastované poutní místo v roce 1991 převzali zpět františkáni, objekt je ovšem dál uzavřen a naléhavě potřebuje záchranu.

Sdružení Tejnka

         Napište nám

@