- Vytvořeno: 24. únor 2025
- Zobrazení: 272
Redaktor a prozaik František Tatoušek žil v letech1863 -1927. Je autorem půvabné knížky Břevnovské obrázky aneb Z pamětí starého Břevnova. Dnes z jeho knížky vybíráme kapitolu o vzniku hospody Na Marjánce.
V letech šedesátých vypadalo to za Strahovskou branou zcela jinak. Podél nynější Bělohorské třídy táhla se alej topolů až na Bílou Horu. Vinice „Závěrka" a „Köngsmanka" stávaly v bujné zeleni zahrad. Vedle „Köngismanky" u samé silnice rozprostírala se pěkná zahrada, většinou ovocná. Zahrada tato patřila k hospůdce vdovy Marie Zemanové, všeobecně „u paní Marjánky" zvané. Název ten se udržel až na naše časy ovšem skomolen na pojmenování „na Marjánce". „Paní Marjánka", jak lid hostinskou nazýval, byla příjemná, avšak rázná žena a její muž, Jan Černý, byl dobrák od kosti. Černý byl znám v širém okolí jako zázračný lékař-ochotník, z blízka i z dáli přicházeli k němu lidé o pomoc a na radu, zvláště při zlomeninách údů, jež napravoval s nemalou zručností, ovšem že bez jakékoliv odměny. Pokud moje paměť sahá, znal jsem paní Marjánku již jako stařenku. Stávala před hostincem opásána velkou zástěrou s plnými vždy kapsáři. Obsah jich býval vždy dle ročního počasí: višně, slívy, hrušky, jablka a hlavně bochánky z žitné mouky, jež rozdávala chudině každý pátek. Když nestačily bochánky, podělila penězi, potěšila a kde bylo třeba i chudáka navštívila. Výše uvedený obsah kapsářů paní Marjánky býval hlavně určen pro nás, malé hochy. Často pravila s milým úsměvem, že jsme její nejmilejší zákazníci. V roce 1862 se stala náhle změna. Marně jsme nakukovali do oken hospůdky, paní Marjánka se neobjevovala. Zvěst, že naše milá babička těžce stůně, zarmoutila celé okolí. Osobnost paní Marjánky byla tak populární, že jsme se i ve škole za uzdravení její modlili. Vůle boží však rozhodla povolati k sobě dobrou tu ženu. Nebylo pamětníka tak slavného pohřbu. Tak plakati na pohřbu jsem ještě neviděl.
