Domácí knihovna

Základem každé Lorety je nízká přízemní stavbička s rovnou střechou a bez oken. Říká se jí Svatá chýše nebo Nazaretský či Loretánský domek. Jde o kopii domu, v němž podle tradice bydlela Panna Maria s Ježíšem a svatým Josefem v Nazaretu. Po dobytí Svaté země muslimy prý andělé tento domek koncem 13 století zázračně přenesli do Evropy. Nejdříve na pobřeží u dalmatského Tersata, později do lesa u Ancony ve střední Itálii a nakonec o kousek na jih do dnešního Loreta. To se později stalo přitažlivým a oblíbeným poutním místem pro celý katolický svět. Kopie jeho Svaté chýše pak všude začaly vyrůstat jako houby po dešti zejména v 17. a 18. století.

Kdysi v této rovinaté krajině polí a políček stávaly pouze dva velké a staré stromy - dub a třešeň. Jejich rozložité koruny nabízely lidem, kteří se lopotili na polích ochranu a příjemný odpočinek v době veder a náhlých dešťů. Svým zpěvem zde obveselovali slavíčci uhnízdění ve větvích stromů. Idylický kout si prý oblíbil i tehdejší majitel panství hrabě Gothard Florián Žďárský ze Žďáru. Byl to prý on, kdo zde v roce 1589 na čtvercové ploše dal vysázet a hlubokými příkopy obehnat borovicový a dubový lesík. Ten rostl a mohutněl, ovšem místo slavíčků v něm našli zalíbení špačkové, krkavci, kavky a vrány, kteří polím potažmo úrodě převelice škodili. A protože všechny pokusy škůdce zlikvidovat skončily neúspěchem, odmítali sedláci svá políčka osévat. V nouzi nejvyšší prosil hrabě Žďárský Boha o pomoc. A ta přišla v podobě mohutné vichřice, krupobití a obrovského přívalu vod. Škůdci do jednoho byli pobiti. A od těch dob se prý zdejšímu Hájku škodné ptactvo vyhýbá.

Jiří Kettner, MFD 17.8. 2001
Mezi poutními místy svého typu je jistě nejvýstavnější, nejproslulejší a nejvyhledávanější Loreta na Hradčanech. Leč historický primát drží Loreta v Hájku. Poutnímu místu uprostřed malého lesíka u Červeného Újezda mezi Jenčí a Unhoští v okrese Praha-západ propůjčil své jméno právě onen hájek. Proč tu byl vysazen a o jeho zajímavých osudech nás informuje pověst. Jenže historické zdroje říkají něco jiného. Nejdříve na tomto místě začal roku 1623 hrabě Florián Dětřich Žďárský ze Žďáru stavět Loretánský domek. Stalo se tak krátce poté, co se s manželkou Alžbětou Koronou z Martinic vrátil z návštěvy vyhledávaného italského poutního místa Loreta. Manželé podnikli tuto cestu proto, aby si tam na přímluvu Panny Marie Loretánské vyprosili narození mužského potomka, což se také roku 1624 stalo. Stavitelům hájecké Lorety pak muselo postačit, co si manželé z návštěvy italského vzoru zapamatovali. Dokončené dílo pak 2. července 1625 se slávou převelikou vysvětil pražský arcibiskup Arnošt Vojtěch z Harrachu. Teprve pak byl kolem zdejší Lorety vysázen lesík.
Další stavební aktivitu v Hájku podnítilo rozhodnutí Františka Adama Ausebia Žďárského ze Žďáru svěřit duchovní správu poutního místa františkánům. Kolem Loretánského domku se pro ně začal budovat jednopatrový barokní klášter o čtyřech křídlech, s věží na východní straně a s ambitem, v němž bylo několik kapliček. Stavba probíhala v letech 1663-84. V jejím průběhu zemřel bezdětný František Adam Eusebius a jeho majetek zdědila hraběcí rodina Martiniců.
Josefinská doba sice roku 1789 františkánům nařídila Hájek opustit, ale klášter zrušen nebyl a dál sloužil náboženským účelům. Likvidace kláštera nastala až během komunistického režimu. V dubnu 1950 zde byl zřízen internační tábor pro kněze, později zde sídlila armáda. Vojáci zničili téměř vše, co se dalo. Zdevastované poutní místo v roce 1991 převzali zpět františkáni, objekt je ovšem dál uzavřen a naléhavě potřebuje záchranu.

Státní památkový ústav v Praze, 1995
"Ves Břevnov, která existovala již před rokem 993, kdy byl založen benediktinský břevnovský klášter, byla součástí jeho donace. Klášter a ves nebyly ve svých půdorysech ovlivněny dálkovými cestami: nebyly na nich položeny, ale byly situovány mezi nimi. Severně vedla "Hořejší cesta", která procházela přes Veleslavín do Liboce. Na jih mířící "Dolní cesta" vycházela ze Strahovské brány přes usedlost Závěrku směrem k usedlosti Ladronka a dále po hřebeni k Bílé hoře.
V době třicetileté války je obec vyvinuta již ve svém půdorysu a tvoří uzavřený celek. Od poloviny 17. století na břevnovských vinicích, jejichž založení se datuje od dob Karla IV, začínají vyrůstat usedlosti. Tlak města v 18. století přináší domkářskou zástavbu, která sleduje stávající cesty. Po připojení Břevnova k velké Praze stavební rozvoj již zasahuje pole a vinice.
Obec Břevnov je návesním typem s protáhlou a úzkou obdélnou návsí, připomínající více rozšířenou ulici. Má oboustranné zastavění převážně v přímých uličních čarách. V osadě Tejnce byl v 18. století po zřízení panského pivovaru původní vrchnostenský dvůr přeměněn na zájezdní hostinec. V té době se v Tejnce, stejně jako ve vsi Břevnově, rozrůstá domkářská zástavba. Název Tejnka snad pochází od týněného (hrazeného) dvorce a lze přepokládat, že v Tejnce musíme hledat nejstarší jádro zdejšího osídlení.
Nová výstavba v první polovině 19. století navázala na dosavadní systém struktury a zapojení Břevnova do rámce Velké Prahy se řídilo regulačním plánem. Ten navázal na systém starých cest a nové domy se v pravidelných blocích vyrovnávají podle možnosti s dosti obtížným terénem. Tento zajímavý celek, zahrnující osadu Tejnka, je nutné respektovat, zachovat a chránit jako doklad historického vývoje. Jeho význam se násobí umístěním, neboť spolu s areálem Břevnovského kláštera vytváří nástupní předpolí k Pražskému hradu od západu."

Státní památkový ústav v Praze, 2001
"...Jádro osady Tejnka pochází z 18. století, kdy se zde po zřízení panského pivovaru a proměny vrchnostenského dvorce na zájezdní hostinec rozvíjí domkářská zástavba, na níž v první polovině 19. století plynule navazuje raně klasicistní zástavba..."

"...Osada Tejnka patří k nejstaršímu jádru osídlení vsi Břevnova. Svým založením, urbanistickou skladbou ve specifické terénní situaci i charakterem zástavby je dokladem dochovaného celku příměstského osídlení předindustriálního období..."

Někdejší osada Tejnka se nachází na trase poutní cesty mezi pražskou Loretou a klášterem v Hájku. V osmdesátých letech tu byla vyhlášena stavební uzávěra a celou čtvrť měly zbourat buldozery. Dnes zdejší obyvatelé své domky opravují, celkový ráz zůstává až na výjimky zachován. Čtvrť, která před sebou neměla žádnou budoucnost, začíná pomalu objevovat svoji minulost...

Sdružení Tejnka

         Napište nám

@