V oblasti starého Břevnova se schyluje k další masivní zástavbě. Tentokrát jí má padnout za oběť bývalé fotbalové hřiště pod Televizní věží. Místo, kde břevnovský fotbal oslavil v roce 2006 stoleté výročí své slavné existence, by pamětník v těchto dnech nepoznal. Nejdříve zmizela tribuna, pak branky, osvětlení, nakonec došlo na kabiny a loni na jaře šla k zemi legendární hospoda u rohového praporku. Trávník je také pryč, v rámci výstavby bytového komplexu Residence La Crone se hřiště proměnilo v zázemí pro těžkou mechanizaci.

Číst dál: Hrozí zástavba fotbalového hřiště

Už jste někdy pili perníkové pivo? Nyní máte příležitost. Nově otevření pivní bar na Bělohorské 14 (dříve krčma U Krčálů, zastávka tramvají Malovanka) ale nabízí víc: například točená piva Dědkův mlýn 12° Lager, Dědkův mlýn 13° Pitmaster, velký výběr lahvových piv z německého klášera Kloster Andechs a v neposlední řadě vynikající vína. Zakousnout k nim můžete francouzské a belgické sýry Chimay, paštiky, bavorské uzeniny, špek a šunku či škvarkovou pomazánku. Obsluha je přívětivá a ceny vzhledem ke kvalitě rozumné. Pivo vám natočí také do pet lahve sebou. Sympatické také je, že bar provozuje náš bývalý soused z Tejnky. Podívejte se, kde se vaří perníkové pivo.

Otevřeno mají od pondělí do soboty od 14,00 do 23,00 hod.           

V sobotu 3.března 2018 se od 19:00 koná 24.maškarní bál, v hotelu Pyramida Praha 6 - Břevnov. Letos je téma masek "ZIMA A SPORT". Až do 2:00 bude hrát k tanci a poslechu skupina Vitamín. Je přichystána i bohatá tombola (např.zapůjčení automobilu na víkend s plnou nádrží, sud piva, poukazy do restaurací a prodejen, kosmetické a uzenářské balíčky atd.). Vstupenky na bál, k sezení u stolu v ceně 290,- Kč je možné koupit elekronicky na www.spolekbrevnovskychzivnostniku.cz nebo v prodejně Krejčovství Ála, Bělohorská 90, Praha 6 - Břevnov. Akci pořádá Spolek břevnovských živnostníků.

.

Účastnili jste se hlasování o nové podobě Ladronky? Podívejte se na celkové výsledky.  

Více o chystané proměně Ladronky zde.

Milí sousedé a přátelé naší čtvrti, srdečně vás zveme na tradiční

SVATOŠTĚPÁNSKOU ULIČNÍ SLAVNOST S KOLEDAMI A SVAŘENÝM VÍNEM

KDY: v úterý 26. prosince od 16 hodin
KDE:  na nároží s pítkem na křížení ulic Za Strahovem a Nad Tejnkou

Přijďte si zazpívat či poslechnout (nejen) vánoční písničky, popovídat si, zahřát se u ohně či svařákem, opéct si špekáčky,                                                    ochutnat domácí dobroty. Odvážnější povahy mohou prozkoumat, co se v Tejnce za rok změnilo. Pozvánku najdete zde.

Po čas Adventu jsme pilně trénovali: 

Zvláštním způsobem si na radnici vykládají smysl rubriky "Spolky a občanské iniciativy" v novinách Šestka. Tato stránka podle definice "publikuje soukromé názory zástupců spolků činných na Praze 6 a odpovídají za ně podepsané spolky a iniciativy". Přesto byl z prosincového čísla vyřazen příspěvek ing. arch. Michala Volfa ze spolku Pro Břevnov, který se týká výbušného tématu Polikliniky Pod Marjánkou. Paradoxní je, že předsedou Výboru pro komunikaci a média je proslulý bojovník za otevřenost úřadů lidem Oldřich Kužílek. Přečtěte si článek a usuďte sami, co bylo pravým důvodem cenzurního zásahu.  Více o dění kolem břevnovské polikliniky  najdete zde.

Rekonstrukce Bělohorské třídy se připravuje již několik let.  Zahájena má být do roku 2019. Realizaci změn na hlavní břevnovské tepně předcházel sběr podnětů od občanů. Momentálně se pracuje na zadávacím řízení, které by mělo být brzy vypsáno. Jedním z citlivých bodů je podoba křižovatky Pod Královkou. Je přidán nový přechod, ostrůvky, stromořadí a počet pruhů je zúžen. Institut plánování a rozvoje nechal zpracovat vyhodnocení možných změn na této křižovatce.  Zde naleznete aktuální videa, jak by mohla křižovatka v budoucnu fungovat.

Zdroj: IPR Praha, Kancelář projektů a soutěží. Více o rekonstrukci Bělohorské třídy naleznete zde.

Fotbalové hřiště pod Televizní věží, kde hrával FC Dragoun Břevnov, zažívá krušné časy. V rámci výstavby bytového komplexu Residence La Crone se proměnilo v zázemí pro těžkou mechanizaci a skladiště materiálu. Nejdříve zmizela tribuna, pak branky, nakonec došlo i na kabiny a letos na jaře byla zbourána legendární hospoda u rohového praporku.

Číst dál: Nájezd na fotbalové hřiště

Kavárna Kuzebauch v Říčanově ulici 19 měla za poslední léta hned několik nájemců. Nikdo z nich nevydržel dlouho. Nyní zde zahájilo provoz nové bistro. Držíme novému nájemci palce, prostředí je přívětivé a nabídka zajímavá: každý den tři druhy obědů, na odpoledne pečou něco sladkého a večer si můžete dát hummus nebo salát. Kromě nealkoholických nápojů, piva a vína nabízejí i cider.
Kuzebauch má otevřeno každý všední den od 11:30 do 20:00 hodin. Návštěvu bistra můžete spojit s prohlídkou aktuální výstavy v přilehlé galerii. Výstavy jsou zdarma.

Dům, ve kterém sídlí restaurace Na Závěrce, je na prodej. Z toho důvodu dostali nájemci restaurace výpověď. Všem hostům i návštěvníkům ze srdce děkují za přízeň. Útulná hospoda, kterou znal snad každý Břevnovák, byla naposledy otevřena v pátek 29.12. 2017.

Hostinec Na Závěrce má bohatou historii. Přinášíme ukázku z knihy Břevnovské obrázky aneb Z pamětí starého Břevnova od Františka Tatouška (a připomínáme, že zmiňovaný hostinec stál původně o několik domů výš).

Číst dál: Hospoda Na Závěrce skončila

Dvě parcely mezi domy Za Strahovem 16 a Za Strahovem 20, na kterých stával barokní domek původní celnice budou kompletně zastavěny řadovým domem. Na vizualizaci se podívejte zde.

V říjnu 2017 povolil odbor výstavby MČ Praha 6 výjimku z odstupové vzdálenosti a vydal rozhodnutí o umístění stavby. Ulice Za Strahovem opět mění tvář - originální zbytek staré Prahy se přibližuje uniformní městské zástavbě, a to navzdory snaze místních o záchranu genia loci místa.

Vše o kauze si přečtěte zde.

S tímto sloganem se mohou Břevnováci setkávat již několik let. Ve slavném sále na Bělohorské se zabydlela taneční škola Astra Praha, která pořádá řadu zajímavých akcí pro všechny věkové kategorie. A nejedná se pouze o výuku tance. Posuďte sami:

Čtvrtek 5. října od 19 hodin - Své srdce tobě dám - koncert slavných operních, operetních a muzikálových árií, písní a duet

Pátek 6. října od 19.hod - Břevnovský ples - skvělá kapela Atmosphere Show Band + vystoupení soutěžních tanečních párů

Čtvrtek 12. října od 14 hodin - Taneční odpoledne pro seniory (vstupné 50 Kč) - výuka tanců, vystoupení dětských párů

Pátek 13.řijna od 18.hod - Společenský a taneční večer v rytmu 20. a 30. let - lekce tanců, módní přehlídka, taneční vystoupení a mimo jiné příjemný večer v duchu jazzu a swingu.

Čtvrtek 16 listopadu od 14 hodin - Taneční odpoledne pro seniory (vstupné 50 Kč) - výuka tanců, vystoupení dětských párů.

Další program a nabídku tanečních kurzů najdete na webu Astra Praha.

Právě vyšlo číslo 9/10, na další vydání se můžeme těšit v prosinci.

Možná si vzpomenete, jak jsme se letos na jaře snažili zástupcům radnice vysvětlit, že přidávání dalších bruslařských drah Ladronku nezachrání, naopak může odradit ostatní návštěvníky. Dobrá věc se podařila, plán na přivedení inlajnistů do dosud klidné části parku podél Tomanovy ulice byl uložen k ledu a bylo zahájeno plánování, které by mělo lépe odrážet přání těch, kdo Ladronku využívají. Nyní proces pokračuje zjišťováním, co se nám tady vlastně libí a co nám naopak vadí, můžeme přidat i vlastní nápady, co s tím. Příležitostí bude dost (viz níže). Pokud jen trochu můžete, využijte toho - ať se pak nedivíme, co za blbosti kdo zase vymyslel!

Číst dál: Plán pro Ladronku - sběr podnětů

Program slavnosti

Krámek s názvem Greek Life, kteří vedou manželé Konstantinos Tsirtsikos a Světlana Litviněnko, se přestěhoval na opačnou stranu Bělohorské, než býval. Co tato změna obnáší a co chystají „naši Řekové" pro slavnost Zažít Břevnov jinak?

Konstantinosi, odkud přesně pocházíte, kde jste vyrůstal?
Omlouvám se, že nemluvím dobře česky, ale zkusím to. Já jsem z Peloponésu. Moje vesnice se jmenuje Kranidi a je to u moře. Otec tam má farmu s olivovým olejem. Ještě mám dva bratry.

Jak jste se ocitl v Praze?
Jsem vystudovaný architekt. Ale potom přišla krize a ztratil jsem práci, kterou jsem dělal deset let. Měl jsem velký obchod s dlaždicemi a interiérovým designem. To skončilo. Musel jsem najít novou práci. Tak jsme se rozhodli, že zkusíme obchodovat s olejem z naší rodinné farmy.

A vy Světlano?
Já jsem se narodila na Ukrajině, ale dlouho jsem žila v Řecku. Jsem inženýr-topograf a pracovala jsem ve stejné firmě jako Kostas. Jsme spolu už sedm let. Když Řecko zkrachovalo, přemýšleli jsme, co budeme dělat. A začali jsme prodávat olivový olej na Ukrajině. Tři roky jsme tam měli obchod, podobný jako tady, jen trochu menší.

Kde přesně to bylo?
Ve městě Rovno, asi dvě stě kilometrů od polské hranice (bývalá Halič, mimo jiné někdejší centrum volyňských Čechů, pozn. red.).

Žili jste tedy na Ukrajině?
Dva měsíce na Ukrajině, dva měsíce v Řecku, dva měsíce na Ukrajině, dva měsíce v Řecku... a tak pořád dokola.

Až jste skončili v Praze...
Když začala na Ukrajině válka, bylo to podobné jako v Řecku. Lidi přišli o peníze, nemohli utrácet a nakupovat. To bylo špatně pro nás. Museli jsme zase něco vymyslet. Kostas měl kamaráda v Česku, který Prahu chválil a byl ochotný nám pomoci s vyřizováním papírů. Od roku 2015 jsme na Břevnově.

To znamená, Konstantinosi, že olej ve vašem krámku je z vašich oliv?
Ano! Bratři sbírají olivy a my to prodáváme. Náš olej se jmenuje Olive and Life.

Kolik má vaše rodina olivových stromů?
(chvíli přemýšlí, aby číslo nepopletl) Tři tisíce? (obrací se na Světlanu a ujasňují si v řečtině, jestli se vyjádřil správně). Ano, tři tisíce. Máme i pomerančové stromy a taky mandarinky. A můj dědeček má hrozny a vyrábí víno.

To sem vozíte taky?
Nevozíme. Na import vína bychom potřebovali jiné certifikáty, to by byla další byrokracie.

A pomeranče?
Ty taky ne. Doprava by byla moc komplikovaná, aby ovoce dorazilo čerstvé.

Letos na jaře se Greek Life přestěhoval z jedné strany Bělohorské na druhou. Proč?
Jsme teď blíž u tramvajové zastávky, chodí tady víc lidí. A taky je tady víc sluníčka, hlavně ráno. Takže v létě si připadám skoro jako v Řecku! (směje se, pokračuje Světlana:) Hlavní je, že tady budeme mít zázemí pro kuchyň a budeme vařit teplá jídla. Na některá povolení už čekáme půl roku, ale v říjnu snad bude všechno hotové.

Jaká jídla budete nabízet? Hlavně souvlaki (kousky masa grilované na špejli, pozn. red.). Na to se Kostas nejvíc těší.

Je to pravda, Konstantinosi?
Ano! Souvlaki a taky kebab.

Není kebab spíš turecké jídlo?
Tohle je jiný druh než turecký kebab, je tam mleté jehněčí maso. A k tomu pita chleba, tzatziki, rajčata a hranolky.

Vaří v Řecku i muži?
Moc málo. Ale já jsem doma rád pomáhal mamince. Měla hodně starých receptů, ještě po své mamince. Ale teď nebudu vařit jenom já, Světlana umí třeba skvělý boršč.

Všiml jsem si, že vás často navštěvují přátelé, míváte tady společnost ještě dlouho po zavírací době.
(slovo si bere Světlana:) Kostas je předseda řecké obce, vlastně ne předseda, trochu míň. Takže se hodně scházíme s Řeky žijícími v Česku, jsou jich tady tři tisíce.

Konstantinosi, co taková funkce obnáší?
Organizujeme kulturní akce s živou hudbou a tancem, někdy máme taky divadlo nebo nějakou diskusi. A vždycky samozřejmě souvlaki! (směje se)

Už podruhé se zúčastníte sousedské slavnosti Zažít Břevnov jinak. Proč?
Musíme se snažit, aby o nás Břevnováci věděli. A jsme rádi, že můžeme ukázat, jaké máme dobroty.

Tahle tradiční sousedská akce má letos trochu jinou podobu: nebudete mít samostatný stánek jako vloni, návštěvníci si vás musí najít a přijít přímo k vám do prodejny. Chystáte pro ně něco speciálního?
Bude až do večera otevřeno. A těšíme se, že budete moci ochutnat správné řecké souvlaki!

Tanec nebude?
Bude! (Světlana dodává:) Ale bohužel ne s živou hudbou, bude jen reprodukovaná.

A mohou se lidé naučit alespoň základní kroky?
Ano, přijde jeden Kostasův kamarád a spolu lidem ukážou, jak na to.

Poslední otázka: co u vás Břevnováci nejvíc nakupují.
Olivy, olivový olej... a nejvíc retsinu! (bílé víno s aromatem borovicové pryskyřice, pozn. red.)

Připravil Marek Šálek

Webové stránky Greek life.

Galerie Nativ - I dospělí si mohou hrát

„Chceme Břevnovákům ukázat, že za výtvarným uměním nemusí vždy jezdit do centra,“ říká Miroslav Pavel, který na Bělohorské vede Galerii Nativ. V rámci sousedské slavnosti Zažít Břevnov jinak chystá komentovanou prohlídku nové výstavy a uměleckou dílnu.

Člověk, který prochází kolem vaší galerie, se může trochu ostýchat vzít za kliku a vejít dovnitř. Zvenčí působíte trochu nedobytně.
První půl rok jsme zkoušeli mít otevřeno denně do deváté večerní, ale to se ukázalo jako zbytečné. Teď máme otevřeno od pondělí do čtvrtka mezi jednou a šestou. Je otázka, jak víc se zviditelnit. Nechtěli jsme instalovat křiklavou reklamu a dělat kolem sebe humbuk, ještě více vizuálně zamořovat okolí. Chceme, aby si nás lidi našli sami, abychom se stali přirozenou součástí kulturního života na Bělohorské – dole je filmový Dlabačov, nahoře převážně hudební Kaštan a uprostřed my s výtvarným uměním. Možná jsme to trochu podcenili, ale lidé si nás postupně oťukávají.

Jak byste tedy Břevnováky pozval k návštěvě vaší galerie?
Jsem přesvědčen, že si Břevnov zaslouží kvalitnější umění než jen nějaké historické fotografie. Snažíme se stát si za svým, a sice, že zdejší společenský život unese i malinko závažnější a širší témata než jenom lokální a na první pohled líbivé věci. Ale abych to odlehčil: vstup je zdarma a každé první úterý v měsíci máme vernisáž – neformální setkání s tvůrci, posezení před galerií se vším, co k tomu patří. Snažíme se o rodinnou atmosféru.

Co spojuje umělce, kteří u vás vystavují?
Původní myšlenka byla, že to budou začínající tvůrci z různých koutů světa, kteří reflektují rozdílné sociální, politické, kulturní a ekologické problémy či výtvarné techniky. Oslovovali jsme slibné autory z Afriky, dlouhodobě spolupracujeme s nativními Američany, přivážíme australské aboriginské umění. Momentálně však většinu vystavujících tvoří mladí Češi a Slováci, kterým chceme pomoc v počátku jejich kariéry. Věříme, že pomáháme objevovat nové talenty, i když budou známí třeba až za patnáct dvacet let. Snažíme se je propagovat, abychom jim pomohli prorazit a postavit se na vlastní nohy. A jejich obrazy jsou pokaždé na prodej. Rádi bychom tak byli určitou alternativou k bytovým řetězcům, kde si lidé kupují pořád dokola stejné sériové plakáty, obrazy nebo bytové doplňky. Chceme ukázat, že si můžou pořídit domů i něco jiného, zajímavějšího a originálnějšího, aniž by u toho museli finančně vykrvácet.

Vy sám máte vlastní umělecké spády?
Ne, nakonec jsem to vzdal. Některé věci je lepší přenechat talentovanějším. Chtěl jsem být architekt, ale nakonec jsem kulturní antropolog a historik architektury. Je to sice druhý břeh, ale aspoň stále vidím, co se děje a zůstávám ve spojení s uměním alespoň teoreticky.

Jak jste se dostal k organizování výstav?
Začalo to na filozofické fakultě, kde jsme s kamarády založili spolek Culto. Chystali jsme různé kulturní akce a už tehdy jsme si se spolužačkou Kristýnou Řeháčkovou řekli, že bychom po škole chtěli založit něco profesionálnějšího a hlavně vlastního. Mezi první naše akce patřily výstavy v Trafačce, v kavárně Divoký matky, v Náprstkově muzeu… Pořád jsme ale snili o nějakém stálém prostoru, což se nám před dvěma roky podařilo právě tady na Bělohorské. Kristýna se specializuje na folk art, já na architekturu, vzájemně se doplňujeme.

Proč jste si vybrali zrovna Břevnov?
Oba jsme Břevnováci. Já tu bydlím osmadvacet let, mamka spoluzakládala živnostenský spolek, organizovala sbírku na obnovu varhan v klášteře. Chodil jsem tady na základku, pak na Dlabačov na gymnastiku… Kristýna studovala Keplerku.

Galerii tedy máte „jen“ jako zálibu?
Přesně tak. Kristýna pracuje v oblasti PR a dělá doktorát na etnologii. Mě zase čeká doktorát na architektuře, na ČVUT i učím, k tomu organizuji další kulturní projekty, například celorepublikový Den architektury spolku Kruh. Galerie Nativ je ryze nekomerční a dotujeme ji ze svého. Jinak, jak jste se ptal, co mají společného umělci, kteří u nás vystavují… Spojuje je hlavně to, že je máme rádi. Musíme si sednout lidsky, to je úplný základ. Když někdo přinese ukázat skvělé věci, ale je arogantní, tak se nedomluvíme. Za tím, co vystavujeme, si chceme stát jak profesně, tak lidsky.

Prostory máte pronajaté od obce. Vyhovují vám?
Jsme tady celkem šťastní. Rozdělení na dvě oddělené místnosti je trochu nešikovné, ale co se dá dělat. Důležitější je umístění uprostřed Bělohorské, na to si nemůžeme stěžovat. Tedy až na to, že hosté pozvaní na vernisáž někdy dorazí se zpožděním, protože nás hledají na Bělohradské – to je ulice mezi Tylákem a Synkáčem na Praze 2.

Chodí do galerie opakovaně i někdo z místních?
Pár jich je. Ale překvapilo nás, jak je Bělohorská mrtvá, pouliční ruch jsme si tu představovali živější. Nevím, jestli to způsobil Kaufland na Vypichu nebo je to tím, že některé obchody neustály vleklou rekonstrukci přípojek a tramvajové trati, kdy se do krámů nedalo dostat. Ale dost nářků, jsem Břevnovák a nechci Břevnov pomlouvat. Přišli jsme sem s tím, že to nakopneme, tak snad se to ještě v dobré obrátí. Mile nás třeba překvapuje, jak pěkně reagují zahraniční turisté. Bydlí v Pyramidě nebo v hotelu Sládek a když nás objeví, jsou nadšeni, prý tady nic takového nečekali. A stejně překvapeni jsou vlastně i místní lidé – i po těch dvou letech (směje se).

Sousedské slavnosti Zažít Břevnov jinak jste se už jednou zúčastnili, u schodiště na Drinopolu jste měli keramickou dílnu s názvem břevnovská Venuše - s vybájeným příběhem o ztracené sošce. Co chystáte letos?
Chceme představit přímo naši galerii. Aby lidi viděli, co tady máme a jak fungujeme, že to není žádná kancelář nebo squat. Autor čerstvě otevřené výstavy Michael Nosek provede zájemce instalací, bude to vlastně takové repete vernisáže: dáme židličky ven, Kristýna napeče… K tomu plánujeme dílnu pro dospělé - i ti si přece mohou hrát. Takže když dorazí naše šperkařka, která čeká miminko, bude si každý moci vytvořit nějakou vlastní drobnost.

Máme pro vás překvapení. Zatím tajné.

„Břevnováci k nám rádi chodí vybírat oblečení nebo čajové servisy, přicházejí se ale i vypovídat a poplakat si. Od toho tu jsme,“ říká Markéta Čábelová z dobročinného obchodu Cesty domů na Bělohorské ulici.

Cesta domů má v Praze dva dobročinné obchody - jeden v Holešovicích, druhý na Břevnově. Jak jste se rozhodli právě pro Bělohorskou ulici?
Jednali jsme s různými městskými částmi, hledali jsme prostory, kde bychom byli co nejvíce na očích. Praha 6 se zachovala velmi vstřícně a jsme moc rádi, protože tohle místo je úžasné: kousek od tramvajové zastávky, všude kolem spousta krámků, lidé tady přirozeně procházejí... Prostě ideál.

Markéta Čábelová (uprostřed) s kolegyněmi Klárou Fischerovou a Martinou Chalupníkovou

Čím jste úředníky obměkčili?
Svoji roli určitě sehrálo, že Cesta domů působí v Praze už sedmnáctý rok, a že má na Praze 6 nemálo klientů. To nám asi otevřelo dveře.

Váš krámek hodně připomíná charity shops, které mají velkou tradici v Británii, kde jsou dobročinné krámky se secondhandovým oblečením, starými deskami či vybavením do domácností skoro na každém rohu.
Takhle právě vznikl náš úplně první obchod. Naše vedoucí byla ve Skotsku, všimla si charitativních krámků a přinesla to sem. Do té doby jsme prodávali většinou jen vlastní publikace a hrnky.

Nabízíte přímo v prodejně i odborné konzultace ohledně vaší hlavní činnosti (pomoc lidem, kteří stojí tváří v tvář umírání svých blízkých, pozn. red.)?
Cesta domů má poradnu, kde jsou speciálně vyškolení pracovníci, zatímco tady v dobročinném obchodě pracují vesměs dobrovolnice. Ale protože jsme kmenový obchod Cesty domů, tak sem lidé pochopitelně chodí, když se ocitnou ve složité životní situaci. Hledají literaturu, která by jim pomohla se zorientovat, nebo se přicházejí vypovídat a někdy i vyplakat.

Není to pozdě?
Není, snažíme se pomáhat i truchlícím.

Zvládne to každá dobrovolnice?
Ano. Některé prošly celoročním kurzem, aby mohly chodit pomáhat přímo do rodin. A všechny jsou velmi otevřené, empatické, schopné naslouchat - to je naše základní podmínka.

Zkuste vaše dobrovolnice ještě trochu představit. Z jakých přicházejí profesí?
Část tvoří čerstvé penzistky, které jsou ještě plné sil a chtějí něco dělat. Pak sem chodí pomáhat ženy různých profesí, které přicházejí málo do osobního kontaktu s lidmi, například překladatelky. Ale máme tady i recepční, učitelku ze školky nebo třeba hodinářku - ta spravuje všechny hodinky, které dostaneme od lidí darem do našeho krámku. A můžeme se pochlubit i jedním mužem, ten se živí jako tlumočník.

Sháníte další dobrovolníky?
Sháníme. Bylo by lepší, kdybychom tady vždycky mohly být dvě, protože někdy se toho nahromadí opravdu hodně. Věci, které nám lidé přinášejí, je nutné roztřídit, nacenit, naaranžovat. A těm, kteří k nám přicházejí ohledně situace v rodině, je třeba poradit. Nabídnout jim příslušnou brožurku, vysvětlit, jaké jsou možnosti, správně je nasměrovat a uklidnit, aby se nebáli do Cesty domů přijít.

Co může zájemce o dobrovolničení ve vašem dobročinném obchodě očekávat?
Nejdříve s námi tráví sedm směn, při kterých zjistíme, jestli to oběma stranám vyhovuje. Pokud ano, uzavřeme dobrovolnickou smlouvu. Někdo chodí pravidelně, někdo nárazově - na půl dne, na čtyři hodiny, ani dvě hodiny nejsou marné a pomůže nám to.

Honorář asi nemohou dobrovolníci očekávat...
To ne, opravdu je to dobrovolnická činnost.

Mohla byste přiblížit sortiment vaší prodejny?
Hlavní a nejdůležitější jsou knihy, brožury a letáky, které lidem pomáhají zjistit, co mohou očekávat a jak mají postupovat v případě umírání. Pak máme moc hezké papírenské zboží - širokou škálu bloků a diářů, na nichž se podílejí čeští, převážně mladí výtvarníci, které za tímto účelem oslovujeme. Zjistili jsme totiž, že na trhu chybí vkusné kondolence. A dnes lidé používají naše přáníčka i při narozeninách, svatbách a podobně. No, a pak tady máme bazarové zboží, které vidíte všude kolem. Neodmítáme nic, někdy jsou to věci, které jsou pro lidi, kteří nám je přinášejí, nějakým způsobem cenné. Když se nám to pak delší dobu nedaří prodat, přesuneme část do skladu, jehož zásoby pak nabízíme v rámci velkého bazaru, který pořádáme dvakrát do roka.

Co jde nejvíc na odbyt?
Tradičně je největší zájem o oblečení a hodně se prodávají i věci do kuchyně - hrnečky, talířky, servisy...

Jak byste povzbudila Břevnováky, aby tady víc utráceli?
Tržby našeho dobročinného obchodu pro nás nepředstavují nic symbolického. Tím, že tady máme přátelský nájem a neplatíme prodavačkám mzdy, jde takřka 100 procent přímo na podporu činnosti Cesty domů. Jen u publikací je to jinak, tam je to slabá polovina.

Letos poprvé se zúčastníte sousedské slavnosti Zažít Břevnov jinak, kterou pořádají místní spolky. Chystáte něco speciálního?
Normálně máme v sobotu zavřeno, tentokrát otevřeme. Dáme ven na ulici stolky a židličky, u nichž si děti budou moci vyzkoušet naše domalovánky a dospělým nabídneme dopisovánky.

Co jsou dopisovánky?
To je zatím tajemství, nechte se překvapit!

Cesta domů, Bělohorská 90. Další informace.

Blahopřejeme partnerskému spolku Poutní cesta Hájek k obnově zbořené kaple číslo 18. Najdete ji v „cílové rovince“ pouti, čili na polní cestě lemované alejí kousek před Hájkem. V sobotu 9. září se konala pouť s žehnáním tomuto počinu. Obnovené kapli požehnal kardinál Dominik Duka.

Další zásah do památkové zóny Tejnka je posvěcen úřady. Rozhodnutí o umístění stavby bytového domu Závěrka ve vnitrobloku mezi ulicemi Šlikova a Za Strahovem z 15. 8. 2017  najdete zde. Podrobnosti o celé kauze jsou zde.